Scéna.cz 

Great Artists in Prague – Václav Neumann

Léta po moderně vyčištěných a upravených reedicích snímků Supraphonu na CD s Českou filharmonií a jejími šéfy z té doby Karlem Ančerlem, Václavem Neumannem a také s Václavem Talichem z epochy LP, tj. 50. až. 80. let minulého století, přichází Radioservis jako vydavatelství Českého rozhlasu s podobným projektem: s ediční řadou vlastních snímků se špičkovými českými i světovými interprety. S takovými osobnostmi ovšem rozhlas nenahrával studiově, jak to soustavně praktikoval Supraphon po celou zmíněnou epochu. Rozhlas má k dispozici zejména živé nahrávky z nejvýznamnějších koncertních síní v Praze, mj. i z festivalových koncertů Pražského jara v Dvořákově síni Rudolfina a ve Smetanově síni Obecního domu. Na zadní straně bukletu tohoto CD anoncuje 5 dalších: dvě se Svjatoslavem Richterem, dvě s Garrickem Ohlssonem a 1 s Henrykem Szeryngem. Volba Václava Neumanna s Věrou Soukupovou, Vilémem Přibylem a Českou filharmonií z koncertu Pražského jara 20. 5. 1971, kde předvedli Píseň o zemi Gustava Mahlera, je velmi šťastným edičním činem. Je to umělecký výkon interpretačně technicky téměř dokonalý, vypracovaný do všech detailů, podávající dílo nejen s porozuměním, ale i s kongeniálním tvůrčím spoluprožitkem. Je to důležitý doklad toho, že Václav Neumann měl od začátku svého souvislého šéfování v České filharmonii svou koncepci a přístup k tvorbě Gustava Mahlera hotové a plně dozrálé. Orchestr reaguje přesně, je disciplinovaný a jde za svým dirigentem nejen přesně, ale inspirovaně přenáší jeho výklad partitury a jednotlivých situací i stavby.

Také oba pěvci, Věra Soukupová i Vilém Přibyl, podávají vynikající výkony: hlasově svěží, technicky dokonalé, vpravdě inspirované, výrazově přiléhavé i vynalézavé. Potud je to nádherný snímek; přece však nedosahuje kvalit, na jaké jsme zvyklí z nahrávek Neu¬mannova mahlerovského kompletu studiových nahrávek, který vydal Supraphon. Příčinou toho jsou přísné rozhlasové normy pro zvukovou úroveň nahrávek, používaných ve vysílání. V rozhlase se tehdy dbalo, aby byla jistá rezerva nad nejvyšší úrovní dynamiky nahraného snímku, protože překročení stanovené normy mohlo mít velmi nepříjemné důsledky v citelném zkreslení snímku. Rozhlasoví zvukaři se proti takové situaci jistili zmíněnou rezervou a ta bývala u živě nahrávaných snímků, kde zdaleka nebyla jistota striktně dodržované dynamiky, spíš větší. Už při prvních zpěvních frázích Viléma Přibyla slyšíte, jak je jeho výkon držen při zemi, trochu škrcen, aby jeho přece jen zvukově razantní projev nepotlačil orchestr. Dosahuje se tak znamenitě plastického obrazu výkonu orchestru, ale sólista jakoby zpíval z jiného prostoru. Tak se nezachází se zpěvem Věry Soukupové, u které byla zřejmě mnohem větší jistota dynamické kázně. Tady také výjimečně, zejména při dynamickém vrcholu uprostřed čtvrté věty „O kráse“, dochází k opačnému efektu – k pohlcení zpěvu sólistky orchestrem. Tato nevyrovnanost přece jen trochu limituje kvalitu jinak znamenitého uměleckého výkonu.

RADIOSERVIS Český rozhlas CR0438-2
Great Artists in Prague – Václav Neumann. Gustav Mahler, Píseň o zemi. Zpívá Věra Soukupová a Vilém Přibyl, Česká filharmonie, řídí Václav Neumann
Nahráno živě na koncertě Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro ve Smetanově síni Obecního domu v Praze 20. 5. 1971 (nahrávka Československého rozhlasu v Praze), hudební režie Jiří Jaroch, mistr zvuku Miroslav Mareš, ADD stereo
Celkový čas 56:03
Zdroj Hudební rozhledy 08/ 2009 - Jaroslav Smolka