Scéna.cz 

Hamlet podle Mikuláška

Třetí inscenace projektu Provázkovských shakespearovských slavností (I. díl Jiří Jelínek a kol.: SHAKESPYRÉ - COMMEDIA PLNÁ OMYLŮ, II. díl Martin Huba: SMÍM PROSIT, LADY? MACBETH) přicestovala do Olomouce na májový festival Divadelní Flóry 2010, kam se soustředily inscenace nově zpracovávající světovou klasiku.

Režisér Jan Mikulášek, za asistence Martina Macháčka a dramaturgyně Barbary Vrbové, pojal hru po svém prokládajíc ji trefným a originálním výběrem hudby. Jeho stálý spolupracovník, výtvarník Marek Cpin navrhl neměnnou scénu s převahou šedé a černé barvy. Pochmurný dojem toto představení zanechalo v mnoha divácích. Kdo se poprvé setkal s prací tohoto interpretačního stylu, ten se ztrácel a těžko si mohl domů odnést zážitek hodný návštěvy pilíře světového repertoáru. Kdo často vídá Mikuláškovy inscenace, poznával mnohokrát užité charakteristické postupy zkratek a náhlých kontrastních změn v chování herců, kteří se střídavě mění v jakési mechanické loutky.

Herecký soubor Husy na provázku nesnadno „přepínal“ v různých úrovních stylizace. Někteří jakoby byli vděční za každý ucelený fragment civilně odříkaného textu. Mnoho herců v aranžmá nezvládlo srozumitelně přednést svůj text ve velkém sále olomouckého divadla. Kukátkové uzpůsobení prostoru naprosto neodpovídalo alternativnímu zpracování dané látky. Stěžejní scény v sobě neměly patřičný náboj a inscenace jako celek působila chladným a chaotickým dojmem. Efekty pohřbily jiné podmínky, osvěžení přinesl nový pohled na několik známých scén a epizodní vstupy synchronizované dvojice Rozencrantze a Guildernsterna.

Herecký vklad do představení, přímočarý Urbánkův překlad, jenž odkazuje k novátorskému nastudování na půdě Národního divadla v roce 1959.

I když se, dle mého mínění na základě shlédnuté festivalové reprízy, inscenační záměr právě pro zamýšlenou náročnost a polysémantičnost nepodařilo zcela naplnit, patří tato diskutabilní brněnská inscenace do dramaturgie právě této přehlídky „nové klasiky“.