zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Min Tanaka zaplnil velké jeviště

Min Tanaka (Foto archiv)

  

Představení japonského tanečníka Mina Tanaky se mělo tradičně konat 11. listopadu 2002 v divadle Archa. Protože srpnové povodně poničily i divadlo Archa, nabídla Státní Opera velkoryse svou scénu ke konání benefičního představení.
Min Tanaka není pro pražské obecenstvo neznámým umělcem. Od roku 1984 hostuje v naší republice téměř každý rok, od otevření divadla Archa v roce 1994 je už tradičně jeho každoročním hostem.
Sólové představení v rámci benefice v SOPu mělo jednoduchý název – Sólo. Doprovodem byly zvuky přijíždějícího a vzdalujícího se vlaku, letadla a rezonujícího kovu. Zvukomalbu doplňovala i gradující a opět utichající vichřice. Nejpříjemněji zněl ženský vokál.

Výrazový rejstřík se pohyboval od vratkého kroku starce, nejistého přešlapování na místě po lehké nadnášení se pohybem letícího motýla. Min Tanaka vytváří na jedné straně velké choreografie - např. pro pařížskou Operu Comique, amsterodamský Muziektheater, inscenuje Orffovy Carmina Burana, tančí sólově nebo se svou skupinou v operách (Stravinký : Oidipus Rex). Na druhé straně se na své farmě zabývá zkoumáním původu tance, jeho lidových a uměleckých tradic. Rozvíjí zde styl „ tělesného počasí“ se svou novou skupinou nazvanou „alej rozkvetlých švestkových stromů“. Proto jeho taneční projev odpovídá filozofii, prostředí a životu v Japonsku, má mnoho společného s divadlem Kabuki, Butó, s tchai-tchi a ostatními pohybovými směry. Vychází se zde ze symboliky gest, pohybů, postojů, pohledů, které jemnými nuancemi dostávají pro japonského diváka rozdílné významy.
Příběh, který tanečníci těchto směrů vyprávějí, je naplněný emocemi, vnitřní energií a dynamikou, pohybuje se od jemného pianissima v hudebním, slovním i pohybovém projevu – někdy až statického – a graduje až po rozevláté forte v pohybu i zvuku. Pro evropského diváka je často bez vysvětlení obtížně „čitelný“. Možná bych si to dovolila přirovnat k inteligentní finské dívce s lahodným hlasem, která nám poutavě a s gestikulací něco vypráví. Všechno jí nerozumíme, mnoho si musíme domyslet (ať správně nebo ne už záleží na naší fantazii), ale jsme zaujati nezvyklou barvou jejího hlasu a energií, která z ní tryská. Protože vyplnit jako sólista celé jeviště, zaujmout velké hlediště, to vyžaduje osobní kouzlo a charisma.

14.11.2002 Eva Kulhánková | rubrika - Recenze

Časopis 25 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Lípa Musica 2024

Články v rubrice - Recenze

Proč bychom se netěšili na Smetanu s nadsázkou?

Andrea Zelová a Libor Matouš (Proč bychom se netěšili...)

Roku 1824 se narodil český významný hudební skladatel Bedřich Smetana. Rok 2024 - Rok české hudby se věnuje pr ...celý článek


Judy - jiskřící duše, která se vydává všanc divákům

Monika Absolovoná a Jan Nedbal (Judy)

Inscenace JUDY není pro Divadlo Studia Dva novinkou. V české premiéře uvedlo text Petera Quiltera NA KONCI DUH ...celý článek



Časopis 25 - sekce

LITERATURA/UMĚNÍ

Výtvarné tipy 25. týden

Ztracené poklady Egypta: Prokletí mumie

Mýty a fakta historie - Egypt (5/6)
Záhada Rosettské desky. Strhující příběh vzácného archeologického pokla celý článek

další články...