K sedmdesátinám Josefa Chuchra
Se zpožděním vynuceným letními prázd-ninami uspořádala Hudební fakulta pražské AMU 18. 9. 2001 v Sále Martinů gratulační koncert svému profesorovi violoncella a děkanovi z prv-ních tří volebních období po sametové revoluci Josefu Chuchrovi. Po Milošovi Sádlovi – virtuosovi a pedagogovi o ge-neraci starším – to byl nejvýznamnější a svě-tově nejznámější i nejúspěšnější český violoncellista 20. století. Tuto pozici mu zajístila už série čelných cen v mezinárodních soutěžích v 50. letech, korunovaná I. cenou Casalsovy soutěže v me-xic-ké Xalapě roku 1959. Jeho umělecká kariéra pak pokračovala četnými koncerty a nahrávkami skladeb sólových, komorních (zejména v Sukově triu) i vrcholného koncertantního repertoáru doma i v zahraničí, kde hrál snad ve všech významných centrech hudebního dění.
Gratulační koncert připomněl sonátami, jež byly oporami jeho repertoáru, zejména jeho sólovou hru s klavírem. Tři violoncellisté, kteří je hráli, pak byli živými doklady Chuchrových triumfů pedagogických: všichni si totiž z violoncellových soutěží festivalu Pražské jaro odnesli první ceny. Jejich osobnosti ovšem nejsou jedinými hvězdami ze školy Josefa Chuchra: pro přísnost tohoto kritéria se už nedostalo např. ani na Jiřího Bártu, violoncellistu neméně úspěšného a per-spektivního – ten totiž získal v soutěži Pražského jara „jen“ druhou cenu. Taková přísnost ve výběru sólistů vedla k vr-cholné umělecké úrovni výkonů. Chuchrův žák švédského původu, žijící u nás, Mikael Ericcson, přednesl nejefektnější a nejúspěšnější z pětice Violoncellových sonát Ludwiga van Beethovena, č. 3 A dur op. 69. Klasicky vyrovnaný, ale přitom invenčně bohatý výkon a zna-me-ni-tě vyklenutou stavbu díla s ním sdílel klavírista Milan Langer. Nejmladší z oněch tří laureátů Michal Kaňka a klavírista Jaromír Klepáč podali se suverénním architektonickým nadhledem, smyslem pro zvláštní niternost skladatelovy citové výpovědi i krásným tónem Sonátu č. 2 F dur op. 99 Jo-hannesa Brahmse. Vrcholem večera bylo jedno z nejvypjatějších komorních děl Bo-hu-sla-va Martinů – Sonáta č. 2 pro violon-cello a klavír H. 286. Zahrál je s nad-hledem a skvělým smyslem pro zvláštní odhodlanost, heroismus i nezaměnitelně český charakter této hudby Daniel Veis s kla-vírním doprovodem své ženy Heleny Veisové. Večer měl srdečnou atmosféru, v níž mohl oslavenec nejen sledovat plody a připomínky své celoživotní práce, ale i ucítit respekt a lásku početného publika, v němž se sešla téměř celá česká violoncellistická obec a mnoho dalších představitelů pražského hudebního života.
TIP!
Časopis 24 - rubriky
Články v rubrice - Zprávy
NdB je nuceno utlumit provoz Baletní školy I. V. Psoty
Vzhledem k tomu, že nedojde k realizaci plánovaného Edukačního centra v Janáčkově divadle, je vedení Baletu Ná ...celý článek
Adam Plachetka zazpívá v USA a La Scale
V americké Filadelfii vytvoří český basbarytonista koncertně roli Marcella v Pucciniho opeře Bohéma pod taktov ...celý článek
Časopis 24 - sekce
DIVADLO
Malé divadlo vyrazí v létě na festivaly
Mále divadlo čeká festivalové léto. Mimo nejnavštěvovanější letní open air scénu v České republice tedy na Otá celý článek
HUDBA
The Smile se členy Radiohead vezou do Prahy nadšené recenze
Britská kapela The Smile vyráží na začátku června na evropské turné na podporu svého druhého alba nazvaného Wa celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Literární tipy 24. týden
Kafka (4/6) - Úřad
Jeden z největších spisovatelů 20. století ve víru tvorby, lásky i vnitřních démonů. Pre celý článek