Scéna.cz 

Jiří Křižan: Je třeba zabít Sekala

Na sobotu 9. února 2013 připravilo Divadlo J. K. Tyla premiéru činoherního souboru JE TŘEBA ZABÍT SEKALA. Drama, jež je divadelní adaptací stejnojmenného filmu, připravil mladý tvůrčí tým v čele s režisérkou Natálií Deákovou, ústřední role ztvární Martin Stránský a Jan Maléř.

Film režiséra Vladimíra Michálka natočený podle scénáře Jiřího Křižana zapůsobil v roce svého uvedení (1998) jako zjevení. Strhující příběh o muži, který se stane proti své vůli najatým vrahem, proměnil při udílení výročních cen České filmové a televizní akademie (ČFTA) celkem deset nominací a získal České lvy jako nejlepší film, dále v kategoriích režie, herec v hlavní roli, herečka ve vedlejší roli, scénář, kamera, hudba, střih, zvuk a výtvarný počin (tento rekord dosud žádný film nepřekonal). Navrch mu tehdy připadla ještě Cena filmových kritiků.

Film se originálním způsobem vrací do doby německé okupace, kdy je ve střední Evropě čas jak na hrdinství, tak na to, aby se projevily ty nejhorší lidské vlastnosti. V prostředí fiktivní hanácké vesnice Lakotice se odehrává příběh dvou mužů, kteří nemají zhola nic společného, avšak kteří se částečně bez vlastního přičinění dostanou do neodvratného konfliktu, v němž cítíme ozvuk antických tragédií. Zásluhu na dominujícím dramatickém akcentu mají ve filmu nepopiratelně westernové prvky: nechybí zde „tajemný cizinec“ či závěrečný souboj mužů na život a na smrt. Ne ovšem v pravé poledne na náměstí, ale o půlnoci u božích muk.

Scénárista filmu Jiří Křižan byl jedním ze tří synů majitele velké parní pily. Jeho otce popravili komunisté v roce 1951 ve vykonstruovaném politickém procesu. Křižana před maturitou vyloučili z gymnázia kvůli posměšné básničce, kterou napsal na úmrtí prezidenta Zápotockého. V roce 1981 mu naopak chtěli dát cenu Klementa Gottwalda za film Signum Laudis. Křižan ji odmítl převzít s tím, že tento pán poslal jeho otce na šibenici. Dostalo se mu úsměvné odpovědi, že „to už je přece dávno“. Křižan se stejně „nevěřícným úsměvem“ zdvořile odmítl a místo ocenění se ocitl na černé listině. Naštěstí přišla revoluce... Zemřel v roce 2010 ve valašské vesnici Branky, kde pečoval o rodinný les.

Martin Františák – dramatik, autor divadelní adaptace. Na prvotní impulz k vytvoření divadelní adaptace filmu vzpomíná takto: „Jednoho letního podvečera mi koňák a dřevař Gaško řekl, že na Soláni seděl s Křižanem a že prý mám dělat divadelní, či jaký, scénář z toho jeho Sekala.“ K samotnému tématu podotýká: „V jednu chvíli mi příběh o Sekalovi asocioval každodenní půtky vlád, jindy konferenci ve Wannsee... Žijeme tak na divokém východě. Vaše hvězda – pane šerife, starosto či prezidente! Padá vám do bláta!“ Podle svých slov začal „sekat a zkoušel hoblovat to, co je v Křižanově živé zkušenosti nehoblovatelné“.

Divadelní adaptaci Je třeba zabít Sekala spatřilo publikum poprvé v divadle ve Zlíně roku 2011. Nyní se jí chopila mladá režisérka Natália Deáková, aby rozehrála téma hluchoty, pošpiněné lásky, msty a „české povahy“ v Komorním divadle DJKT. Ve scéně Lukáše Kuchinky a v kostýmech Daniely Klimešové. Představení doprovází i živá hudba, jejímž autorem je Jakub Kudláč. Pod pohybovou spoluprací je podepsán Martin Pacek, pod dramaturgií Klára Špičková.

V hlavních rolích se diváci mohou těšit na Martina Stránského (Jura Baran), Jana Maléře (Sekal), dále na Kamilu Šmejkalovou (Anežka), Janu Kubátovou (Marie), Jakuba Zindulku (páter Flóra), Zdeňka Rohlíčka (Záprdek), Pavla Pavlovského (Oberva), Zdeňka Muchu (Včelný), Viktora Vrabce (Koukol), Miloše Stránského (Sušil), Miloslava Krejsu (Sehnálek), Josefa Nechutného (Starosta), Michala Štricha (Otáhal), Andreu Černou (Stáza), Petra Konáše (ml. Oberva), Marka Adamczyka (Lojzek), Michala Štěrbu (Hospodský), Martina Chmelaře (Štverák) a další.