zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Zbožný Karel IV. a kostely novoměstského kříže

Katedrála sv. Víta

autor: archiv Scena.cz   

zvětšit obrázek

Zbožnost císaře Karla IV. nikdo nezpochybňuje, naopak jeho kritici ho za podporu církve označují dokonce za „popského“ krále. V určitém smyslu jím skutečně byl tak jako každý pomazaný král té doby, protože obřad královské korunovace, který zahrnoval pomazání posvátným olejem a oblečení do liturgických rouch, ho posvěcoval k vykonávání nejnižší kněžské funkce podjáhna a jáhna. Karel IV. této pozice - pro mnohé panovníky spíše formální - také využíval a účastnil se aktivně liturgie. Platilo to však jen na území svaté říše římské a jak víme z kr onik, když cestoval o vánočních svátcích do Francie, chtěl slavit Kristovo narození ještě v Metách, aby mohl o mši předčítat.

Nebyl to jen osobní náboženský postoj, z teologického konceptu vycházel při svých státnických i uměleckých počinech. Jedním z důkazů může být projekt Nového Města pražského. K založení jej vedly přirozeně pragmatické důvody – nejen rozvoj Prahy jako císařské rezidence ale i potřeby rozsáhlejšího zázemí pro novou univerzitu. Podle některých odborníků koncipoval jeho dispozici podle plánů starého Jeruzaléma. Skutečně pokud oba půdorysy porovnáme, jsou velmi podobné. Spekuluje se s tím, že Karel IV. byl ovlivněn vizemi filozofa a mystika Jáchyma z Fiore o třech věcích. Velmi zjednodušeně řečeno jako císař mohl Karel IV. pociťovat svůj závazek a povinnost uschopnit celou svou říši pro existenci v nastávající době Sv. Ducha, v časech Nového Jeruzaléma. Tato myšlenka se někdy objevuje rovněž ve výkladu symboliky svatováclavské kaple v katedrále sv. Víta nebo kaple sv. Kříže na Karlštejně.

Dalším posvátným prvkem je rozložení novoměstských kostelů a jejich umístění do podoby kříže žehnajícího městu. Jedním z prvních byl sv. Apolinář z počátku padesátých let 14. století vystavěný ve vyvýšené poloze nad budoucím městem uprostřed pomyslného kříže a vysvěcený v roce 1363. Císař k němu přenesl starobylou kapitolu ze Sadské a pro nás nezvyklé zasvěcení sv. Apolináři, žáku sv. Petra, biskupu v Raveně, který podle legendy pomohl z vězení zřizovateli sadské kapituly Bořivoji II.. V roce 1420 kostel zabrali husité a od onoho okamžiku po Bílou Horu jej využívali utrakvisté. Větší škody způsobili stavbě Prusové, kteří v něm v roce 1744 zřídili dílnu na náboje. Kostel přežil bez újmy josef&i acute;nské reformy, protože se stal farním, jak je tomu i v současnosti. V kostele regotizovaném koncem 19. století Josefem Mockerem se zachovaly cenné gotické fresky. Hlavní barokní oltář s pozoruhodným obrazem těhotné Matky Boží od J.J. Heintsche sem byl přenesen z Karlova. Obraz byl považován za zázračný a v roce 1743 k němu putovala i Marie Terezie.

Vrchol novoměstského kříže tvoří kostel původně s klášterem sv. Kateřiny Alexandrijské založený roku 1355 a vysvěcený po 17 letech, k němuž Karel IV. uvedl augustiniánky. Ke sv. Kateřině Alexandrijské měl Karel IV. zvlášť důvěrný vztah, protože mu několikrát pomohla v kritických situacích.. V roce 1420 vše zpustošili husité a přes některé opravy se klášter již nevzpamatoval. Později spravovali areál augustiniáni od sv. Tomáše, kteří opravili konvent a vystavěli nový kostel podle plánů K.I.Diezenhofera (vysvěcený 1741). Netrvalo dlouho a klášter i kostel byly v roce 1784 zrušeny Josefem II. Nějaký čas v něm sídl ila vojenská škola a ve dvacátých letech 19. století tu byl zřízen ústav a později klinika pro choromyslné. Barokní kostel, u něhož zůstala z Karlovy stavby jen gotická věž, byl po dlouhých dobách chátrání nakonec opraven a předán řeckokatolické církvi.

Svislé rameno kříže vede přes kostel Panny Marie na Trávníčku. V údolí Na Trávníčku stávala kdysi kaple Panny Marie přeměněná v roce 1360 Karlem IV. na kostel Zvěstování Panny Marie a klášter servitů. Podobně jako ostatní církevní stavby byl kostel poškozen husity, později opravován., ale klášter se už nikdy nevzpamatoval k samostatné existenci a nakonec byl svěřen do správy staroměstských servitů. Za Josefa II. byl definitivně zrušen, zpustl a situace se nezlepšilo ani v čase, kdy areál využívala armáda. Ve druhé polovině 19. století byl přeměněn na blázinec a byla vystavěna budova v novogotickém slohu, dnes stará část Revmatologického ústavu. V současné době se ho po rozsáhlejší renovaci kostela ujala pravoslavná církev a zaměnila název „Panny Marie Na Trávníčku“ za tradiční „Zvěstování přesvaté Bogorodici“.

Kříž je zakotven ve vyšehradské bazilice sv. Petra a Pavla, která před gotickými karlovskými úpravami měla za sebou již slavnou historii. Založil ji kolem roku 1070 král Vratislav II. poté co opustil Pražský hrad a přenesl své sídlo na Vyšehrad. Při románské bazilice ustanovil kapitolu a v kostele zasvěceném sv. Petru byl pohřben on sám, jeho syn Soběslav a další příslušníci přemyslovské dynastie. Karel IV. nechal chrám přestavět v gotickém slohu a učinil jej výchozím bodem korunovačního průvodu českých králů. To bylo také jeho nejslavnější období na dlouhá staletí. Na Vyšehradě řádili husité i cizí arm ády útočící v různých dobách na Prahu, poničený kostel byl několikrát provizorně opravován až se v roce 1880 přistoupilo k novogotické přestavbě podle plánů Josefa Mockera (věže dokončil František Mikš), v níž kostel obdržel svou dnešní podobu. Kostel byl proslaven zázračným obrazem Dešťové Madony z majetku Karla IV. Obraz, který se nosil v prosebných procesích za déšť, je dnes v Národní galerii a v bazilice se nachází jeho kopie.

Vodorovná ramena kříže ukončují kostely na Karlově a Na Slovanech - v Emauzích. Nejvyšším bodem Nového Města byla „Karlova hora“, kde v roce 1350 položil Karel IV. základní kámen ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého a klášteru, do něhož přivedl augustiniány- kanovníky. Chrám, jehož projektant není znám, proslul pověstí o jeho paktu s ďáblem a hrozné smrti. Ve skutečnosti byl kostel provizorně zastřešen a vysvěcen v roce 1377. Byl poškozen v husitských válkách a pak opravován, ale nádherná klenba vznikla až v roce 1575 a je dílem císařského architekta Bonifáce Wohlmuta. Další pohromy jej postihly za vpádu pasovských, kdy zde řádila pražská lůza a během třicetilet&eacu te; války. Později byl kostel barokizován a nevyhnul se ani útokům Prusů. Svou typickou podobu s báněmi nabyl až v polovině 18. století. Klášter nepřežil josefínskou dobu, ale objekty nebyly nijak zdevastované, kostel sloužil v 19. století chorobinci a posléze se stal farním. Z jeho gotické (renezanční) minulosti zbyla důmyslná klenba, interiér je převážně barokní s novogotickými prvky. Zvláštností jsou Svaté schody vložené do interiéru Santinim, nápodoba Svatých schodů z Pilátova paláce, které do Říma nechala z Jeruzaléma přemístit sv. Helena.

Protějškem ke Karlovu jsou Emauzy, původně klášter mnichů se slovanským liturgickým jazykem, k jehož založení Karla IV. vedla mimo jiné snaha zlepšit vztahy s východními státy a východní církví. Klášterní kostel byl zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie, sv. Jeronýmovi jako předpokládanému překladateli Bible od slovanského jazyka, a sv. Cyrilu, Metoději, Vojtěchovi a Prokopu. Byl vysvěcen v roce 1372 na velikonoční pondělí, kdy se čte z evangelia o setkání v Emauzích a odtud pochází jeho přezdívka Emauzy. Do kláštera přišli chorvatští mniši z benediktinského opatství nedaleko Zadaru, které st&aa cute;le existuje a kam se dnes jezdí na výlety z mořských pláží. Klášter se stal brzy kulturním a uměleckým centrem. Měla zde vzniknout i hlaholská část rukopisu evangelia, které husité v rámci svých propagačních cest odvezli do Konstantinopole a kde ho později zakoupil lotrinský kardinál. Ten knihu věnoval katedrále v Remeši a na tzv. remešské evangelium pak přísahali francouzští králové při korunovacích, než jeho pravou totožnost odhalil ruský car Petr Veliký. Husité klášter nezničili a dokonce zde vznikl jediný utrakvistický klášter u nás., který fungoval po více než sto let než byl pro pohoršlivé mravy zrušen a předán katolíkům. T aké Emauzy padly za oběť běsnění davů za vpádu pasovských. kdy byly vydrancovány a mniši zabiti nebo vyhnáni. V pobělohorské době se zde usídlili španělští mniši z Mont Serratu, kteří přinesli vzácnou sochu Panny Marie Montserratské. Přežili tu pruskou a francouzskou okupaci i josefínské reformy, ale to už mezi nimi snad ani žádní Španělé nebyli. V roce 1880 sem přišli němečtí benediktýni z Beuronu. Ti se snažili vtisknout stavbám středověký ráz, odstraňovali prvky barokních úprav a nahrazovali vše pseudogotikou. Do konečného zestátnění v roce 1950 se tu vystřídalo ještě několik skupin obyvatel, areál byl poškozen bombardováním v únoru 1 945 a po válce obnovován. V šedesátých letech se na místě zničených věží objevila betonová křídla a kostel a klášter se poněkud rozpačitě rekonstruovaly. Dnes patří opět benediktýnům, v kostele se konají bohoslužby i koncerty a do ambitu chodí návštěvníci obdivovat krásné gotické fresky.

Kostely novoměstského kříže bývají přístupné jen během bohoslužeb nebo při mimořádných akcích. Městská část Prahy 2 v nich pořádá například před vánocemi adventní koncerty a právě nyní mají zájemci jedinečnou příležitost prohlédnout si je a nejen je a dozvědět se mnohé o jejich historii během komentovaných prohlídek v rámci karlovských oslav 14. a 15. května.

(zdroj: Pavel Bedrníček, Příběhy pražských svatyní)

9.5.2016 17:05:37 Helena Kozlová | rubrika - Noc kostelů/ Víra

Časopis 24 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Lípa Musica 2024

Články v rubrice - Noc kostelů/ Víra

Víra tipy 24. týden

Cesty víry

Křesťanský magazín
Poutní magazín Jana Vávry tentokrát zavede diváky do Krkonoš. Tradice spiritistického hn ...celý článek


Ve službách papeže

Ve službách papeže

Ve službách papeže
Zlaté období italské renesance zachycené ve střetu titánů své doby – umělce Michel ...celý článek



Časopis 24 - sekce