Scéna.cz 

CD Kalevala – severské světlo rozpouští tmu v nitru…

Hudební uskupení Ateliér, v jehož čele stojí herec, zpěvák a kytarista Matěj Štrunc, vydalo pro své příznivce, ale zejména pro hudební specialisty, album Kalevala. Toto magické slovo označuje tajemnou netajemnou vesnici - za sedmero horami, sedmero řekami, sedmero údolími… Nebo za rohem, za kopcem, za lesem, ale také uvnitř nás. Vzdálenosti a hranice v hudbě nehrají roli. Ta buď promlouvá, zasáhne, nebo se mine. A jak je to s Kalevalou?
Čeká na vás patnáct původních, rytmických, duchovních a lidových skladeb. S hlubokými až temnými na druhou stranu i hodně jasnými texty. Kdo má album na svědomí? Matěj Štrunc – zpěv, kytara; Tomáš Kovanda – vibrafon, perkuse a zpěv; Josef Stránik – baskytara a zpěv; David Paša – bicí a Jan Bradáč – housle a zpěv. K tomu hosté a kamarádi Ateliéru: Stanislav Samuel Raška – akordeon; Klára Jandová – zpěv; Vojta Kadaňka – trubka.

Pojďme se vypravit do vysněné, zaniklé nebo rajské vesnice Kalevala. Nejdříve musíte překonat Most do Kalevaly. Jemné perkuse nastiňují pomalý tok vody, její šumění, to se znásobuje, přidávají se housle, bicí a perkuse zesilují. Uvozující náladová hudba vás dostává do Kalevaly. Tam na nás čeká Děvočka. Rytmické housle a bicí, ostře sekaný zpěv. Odkaz k černé magii, k rituálům a pověrám, které předcházely upevnění v křesťanské víry (staré chrámy nevěděly…). Spojení krásy s černou hlubinou, postupně se vyvíjí flirtování, čekání na políbení. Vše v mezihrách působivě uvozují housle a rytmický bystrý refrén.
Skladba Franta odkazuje k místnímu podivínovi, se srdcem na dlani, dobrákovi, který „Vítr lidem prodává, v igelitce ho schovává… Paprsky se chytat vydává…“. Hudebně opět rytmická až hašteřivá skladba. Rytmika se přesouvá do flautového melodického zpěvu. Tyto dvě roviny se střídají a tím se zvyšuje napětí až k chórovým vokálům. Tklivé housle v závěru připravují posluchače na další tmavou skladbu Zakarpatský voják. Ostré mezihry spolu s refrénem odrážejí smutek. „Borovičko bledá, kdo pod tebů sedá? Zakarpatský voják, co ho vzala voda…“ Opět stejný formát zpomalení jako v předchozím Frantovi. A sborové Hopla taje ve vibrafonu a houslích.
Skladba O snech je uvozená rovněž vibrafonem, s důrazem na kytaru. Vnitřní hamletovská výpověď: „Světlo se světla dotýká…“, pravděpodobně odkaz na Bibli (Bůh z Boha, Světlo ze světla, pravý Bůh z pravého Boha…). Kdo jsem, co chci znát, čím chci být. Zpěv Matěje Štrunce je velmi přesvědčivý a důrazně podtržený kytarou.

Následují skladby Norská, Nuku Nuku a Michajlíček. Příběh směřuje k severu, snad inspirace Hrou o trůny nebo dalšími severskými bájemi. Norská (Až se jednou slunce vrátí, na to místo, odkud ho znám, mraky rozplynou se….) Příchod jara, překlenutí tradic přes celá staletí. Nuku Nuku zvláštní hříčka, ukolébavka. Zpěv doprovází převážně kytara. Každý máme své tajemství. Michajlíček – je oproti počátečním rytmickým skladbám píseň široká, opět se střídavou bohatou rytmikou (Michajlíčku, Michale, slunce už máš nad hlavou, a tak si pro něj pojď…)
Následuje nostalgická velmi jemná píseň Pyramida (Nevidíš tu tmu kolem, kde svítí jen tvé srdce…) A ostře se přidávají bicí, housle a trubka. Kukushka rozverný zpěv, a k tomu hutná hudba. Text doplněný ruštinou (Vot tak). Návaznost na padlé sny, odvážného orla. Klidná, uvozená vibrafonem, laskavý hlas interpreta. (Po horách klikatých těžce stoupá, malý kluk nese si břímě…). Velmi silné metafory, konec života, vážné onemocnění. Vše podtrhují housle, přidávají se bicí. (Malý kluk hladí ti vlasy, matičko zem…)
.
„Odvaž tu loď a roky dlouhý, pluj si sám na sever…“ odkazuje ve skladbě Jan Mayen k severní mystice. Naléhavá interpretace Matěje Štrunce zdůrazňuje osamocenost daného hrdiny. Postupně se přeměňuje v hudební vlnění a loď pluje dál. Obavy z temných vzpomínek, zavřený ve tmě neví, co Jan Mayen hledá. Výzva k překonání pekla láskou a tklivé housle, akordeon a zesilující interpretace. Skladbu Ozvěny zahajuje kytarové sólo, hory a v údolí tma, výrazné bicí a opět odkaz k ruštině. Skladba Cesta z Kalevaly se hudebně vrací k intru. Jak jinak, než opět musíme jít přes most.
Závěrečná skladba Racek a capella odkazuje na jeho let rovnou k nebesům, zastaví se před pravdou. Symbolika posledního soudu. Harmonie, klid, vyrovnání se s osudem, soudem, usmíření se a rozhřešení. „Pán Bůh v nebesích, nic neříká slovy…“

CD Kalevala nabízí osobitý styl lidového folk rocku, hlubokých textů a jednoduchých melodií s náročnými odkazy. Nezbývá než věřit. Každý z nás má svobodnou volbu, k čemu se upneme… K sobě samému? Ke kariéře? K penězům? K rodině? Zrození, život, láska a smrt, to jsou hlavní archetypy v textu, housle, bicí a kytara, doprovázená lidským hlasem pak v hudbě. Tajemno severu podtrhuje tajemno nitra, kam je dobré si pouštět světlo.

www.atelierskupina.cz