zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Kdo utře nos?

Monika A. Fingerová (Clotilde Pontagnacová) – Ten, kdo utře nos (Foto J.Kačír)

  

Divadlo v Kladně usiluje o návrat mladého diváka, ovšem posledně uvedený titul, komedie francouzského dramatika G. Feydeau Ten, kdo utře nos, se o toto pravděpodobně nepřičiní.
Komedii Ťululum, která v roce 1991 dostala v novém překladu Evy Bezděkové název Ten, kdo utře nos vypráví o počestné manželce Lucienne, která odmítá milostné návrhy svého ctitele do okamžiku, než se dozví o manželově nevěře. Vzplane vášní po pomstě, a aby to byla pomsta sladká, je rozhodnuta oplatit manželovu nevěru stejnou mincí. Postupně se rozpoutá vášnívý boj ve stylu oko za oko, nos za nos.

Salónní komedii odpovídá salónní scéna. Kostýmy ve stylu dvacátých let, byť jsou velmi elegantní a nápadité, a dámám velmi sluší, působí nepřirozeně až uměle. Retrospektivní návrat je naprosto chladný a falešný. Takováto kašírovaná dívánka opravdu nemůže mladého diváka uspokojit, pochybuji, že by se dnešní náctiletí chodili dívat na Divadlo pro pamětníky.
Téma hry je naprosto odtažité od života mladých. Lituji Ondřeje Kavana (Ernest Rédillon), který v této komedii musí reprezentovat mladého floutka, zajíčka zaměřeného na starší dámy.
Režisérka Engelová z daného tématu vykřesala hodně. Byť některé rádoby narážky a koketérie působily nudně až unile. Světlou stránkou v celém příběhu byla postava Majora (Vladimír Volek) a Coco Pichardové (Jana Gýrová). Ta svoji nahluchlost hrála s velkou přesvědčivostí.
Dalším nápaditým bodem bylo ukončení první části hry, kdy došlo k rozhřešení a odhalení nevěry. Dva zřízenci za zvuků dobové hudby manipulují s vývěsními štíty „Toto ještě není konec“. Škoda, další pokračování je naprosto falešná agonie zbytečného prodlužování.
Kdo tedy utřel nos? Především mladý divák. Pokud nějaký na představení zabloudil, a v hledišti jsem zahlédl asi desetiletou dívku (ta musela být po celou hru naprosto v obraze, o co gou....), tak nevěřím, že ho toto představení přesvědčilo o další návštěvě. Divák generačně spjatý s tématem hry, samozřejmě odcházel naprosto spokojený. Pokladna divadla snad nezůstane prázdná. Promiňte, musím se vysmrkat....


Georges Feydeau Ten, kdo utře nos Překlad Eva Bezděková; úprava Eva Bezděková a Lída Engelová; režie Lída Engelová, dramaturgie Mojslava Sehnalová, scéna Ivo Žídek, kostýmy Irena Greifová, hudební Spolupráce Zdeněk Šikola.
Hrají: Edmon Pontagnac (Lukáš Jurek); Hector Vatelin (Zdeněk Dolanský); Ernest Rédillon (Ondřej Kavan); Narcisse Soldignac (Miroslav Večerka); Major Pinchard (Vladimír Volek); Gérome (Zdeněk Kopal); Jean (Jan Ludvík); Recepční (Jan Krafka); Lucienne Vatelinová (Zuzana Mixová); Clotilde Pontagnacová (Monika A. Fingerová); Maggy Soldignacová (Jana Jiskrová); Coco Pinchardová (Lilian Malkina j.h./ Jana Gýrová); Armandie (Pavlína Cejnarová); Clara (Lenka Zbranková)
Premiéra Středočeské divadlo Kladno 15. června.

2.10.2001 Josef Meszáros | rubrika - Recenze

Časopis 24 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Lípa Musica 2024

Články v rubrice - Recenze

Proč bychom se netěšili na Smetanu s nadsázkou?

Andrea Zelová a Libor Matouš (Proč bychom se netěšili...)

Roku 1824 se narodil český významný hudební skladatel Bedřich Smetana. Rok 2024 - Rok české hudby se věnuje pr ...celý článek



Časopis 24 - sekce

HUDBA

Wolfmother přivezou hardrockovou smršť

Wolfmother

Wolfmother, australská klasika žánru s Grammy za skladbu Woman, coby nejlepší hardrockový výkon, se vrací do P celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Velikáni filmu... Václav Marhoul

Václav Marhoul

11 barev ptáčete
Dokument zachycující vznik unikátního filmu Nabarvené ptáče, od režisérova zaujetí knižní celý článek

další články...