Scéna.cz 

Nahé odívati???

První olomouckou premiérou v novém roce byla hořká komedie Luigiho Pirandella Nahé odívati. A jakoby podtitulek symbolizoval celkovou situaci v činoherním souboru pod vedením šéfa Petera Gábora a dramaturgyně Věry Maškové. Po celou dobu svého působení na Hané se nedokázali oprostit od svých „vysoce uměleckých“ cílů. Náročný repertoár ne vždy vyhovoval většině diváků.
Luigi Pirandello nebývá častým hostem na našich jevištích – proto mnoho diváků nasazení tohoto titulu přivítalo. Inscenace, která se hraje v překladu Aleny Hartmannové, však působí v mnoha ohledech roztříštěně. Scénu navrhl Ondřej Nekvasil – v „typickém“ římském nájemném bytě tak nechybí např. torzo akvaduktu (jehož jediný úplný oblouk slouží zároveň jako dveře), akvárium bez rybiček (ovšem s několika šlahouny umělého vodního moru kanadského) … a samozřejmě červená koženková sedací souprava. Stejně problematické jsou kostýmy Zuzany Ježkové – většina situuje děj do období 60. let, poněkud ční kostým konzula Grottiho, který je ověšen zlatými řetězy, v černobílém kožichu a také figura paní Onorie je kostýmem prvoplánově přeřazena do komické roviny. Režie byla svěřena hostujícímu Jakubu Korčákovi. Ten se snažil vydolovat z textu co možná nejvíce, ale vytvořil víceméně statickou konverzačku.

V inscenaci prožíváme osud mladičké Ersílie Dreiové (Evellyn Čapková-Pacoláková), která za blíže neobjasněné situace přijde o dítě a sama se chce z bezvýchodné situace dostat sebevraždou. Ta se nezdaří a její příběh „pustí“ na veřejnost jako sólokapr novinář Alfred Cantavall (Jakub Stich). Z novin se o jejím pohnutém osudu dozví spisovatel-intelektuál Ludovico Nota (Josef Bartoň), jenž jí nabídne přístřeší svého bytu – zde se pak odehrává celé mnohovrstevné drama odkrývání lidských charakterů. Škoda, že divák ony charaktery tuší předem a ti více vnímaví už vědí po první půli jak hra skončí. Navíc hra postupuje nekonečným dialogem pomalu k závěrečné katarzi…
Z obsazení zaujal Josef Bartoň, jeho postava však s postupem děje vyznívá jaksi do ztracena, Evellyn Čapková Pacoláková stejně jako Petr Kubes (Franco Laspiga) poněkud přehrávali (zvláště v okamžicích citového pohnutí) a tak odezvy publika se dostalo snad jen Adrianu Jastrabanovi a Ivaně Plíhalové. Pirandellova hra je poměrně náročná jak pro herce, tak i diváka – díky velmi tichému projevu hlavních protagonistů však mnohé pasáže na druhém balkóně nemohli diváci vůbec zaregistrovat.

Nahé odívati představuje dozajista zajímavý titul – vhodný i pro oblastní divadlo, ovšem pokud je dramaturgický plán vyvážený – což v Olomouci není. Jen vysoké umění městské vícesouborové divadlo neuživí. Jakub Korčák se ne svou vinou dostal do nezáviděníhodné situace – dílo, které uvedl na jeviště má nesporné umělecké kvality, v jiných divadlech by mohlo zaznamenat mnoho repríz, leč přišlo bohužel v nevhodnou dobu.

Luigi Pirandello Nahé odívati Překlad Alena Hartmannová, režie Jakub Korčák, dramaturgie Věra Mašková, scéna Ondřej Nekvasil, kostýmy Zuzana Ježková, hudba Miroslav Pudlák
Osoby a obsazení: Ersilia Dreiová (Evellyn Čapková-Pacoláková), Franco Laspiga (Petr Kubes), konzul Grotti (Adrian Jastraban), Ludovico Nota (Josef Bartoň), Alfredo Cantavalle (Jakub Stich), paní Onoria (Ivana Plíhalová).
Premiéra 6.2. 2004 ve Velkém divadle