Scéna.cz 

Herečka Gabriela Mikulková se na jevišti ráda vybíjí

Herečka Gabriela Mikulková hrála dříve basketbal. Pochází ze sportovní rodiny, otec se věnoval kopané. „Rodiče proti herectví nebyli, jen nevěděli do čeho jdu,“ řekla Gabriela Mikulková.
Studovala konzervatoř v Brně. Zdůraznila, že nemá absolutorium – pouze odmaturovala v roce 1998. Za všechno může role Tonky v Romanci pro křídlovku v Národním divadle moravskoslezském, kde je od té doby dosud v angažmá.

Být v jednom angažmá bere jako normální souběh okolností. O název divadla podle ní nejde. Jediné, po čem touží, je případně změna velikosti scény. „Ráda bych chtěla hrát v malém prostoru,“ říká a upřesňuje: „Hrát očima je mi velmi blízké. V našem divadle musím udělat třeba deset kroků, abych došla k partnerovi a to mi trochu vadí.“ Diváka ve velkém hledišti vnímá jako dav ve tmě.

Pochází z Třince. Jediného města, kde se vyrábějí koleje, zdůraznila. V dětství navštěvovala dramatický kroužek. „Vždycky jsem chtěla být herečkou. Jen odůvodnění jsem si našla vždycky jiné.“ Zavzpomínala, jak ze začátku toužila vyjít na jeviště s „liškou“ kolem krku a mít luxusní auto. „Představovala jsem si to jako ve filmech.“ Dnes po letech hodnotí své působení u divadla jinak. „V soukromí jsem velmi uzavřený člověk. Raději mlčím a poslouchám. Na druhou stranu ve mně dřímá energie a chuť se předvádět. Tu právě vybíjím na jevišti.“

Role, které ji potkávají.
„V divadle připravujeme hru Tomáš Beckett, kde mám roli Dívky a na jevišti řeknu jednu větu. Opravdu mi to nevadí. Vedle toho mám nádherné role.“
Nejvíce ji prý ovlivnila postava Nevěsty v inscenaci Krvavá svatba. Rovněž postava Dony Anny v inscenaci Don Juan a Faust. Ve hře Vrátila se jednou v noci má také hezkou postavu Dolly. V inscenaci Mezihra ztvárnila na svůj věk dospělou mámu s dítětem a navíc operní pěvkyni.
Role Nevěsty z Krvavé svatby představuje ženskou postavu, která se musí rozhodnout mezi dvěma muži. „Byla jsem za ni velmi vděčná. Osobně mám pocit, že z holky Gábiny se stala ženská. Velmi mě to ovlivnilo.“
Na divadle fungují biologické hodiny podobně jako v případě mateřství. Herečka má pouze omezený čas na ztvárnění určitých postav. V tomto ohledu měla Gabriela Mikulková na role štěstí.
Třetí v řadě velkých ženských postav je Dona Anna. Jeden obraz, kde hraje spolu s Františkem Strnadem coby Juanem, je energeticky velmi silný. Juan objímá Annu, hladí ji, a postupně trhá její punčochy – celá scéna je eroticky citlivá.
„Celý tento tvar jsme dlouho hledali. Jako postavám je nám velmi dobře,“ odhalila. Režisérka inscenace Věra Herajtová zdůraznila vyrovnanost partnerského vztahu.

Dále zdůraznila, že byla ráda i za režii Juraje Deáka. „Cením si jeho způsobu práce s hercem. Ví, co chce, a dokáže dovést k cíli velmi citlivě. Nepředehrává, přesně vysvětluje a popisuje.“
Gabriela Mikulková pracovala na jevišti většinou pod vedením režisérů než režisérek. V tomto ohledu pracuje v pohodě s každým. „Osobně si myslím, že ve mně je trochu víc chlapa. Když ženy mají nějaký problém, tak ho většinou řeší za rohem. Chlapi si buď dají do úst nebo si to přímo řeknou. Osobně si obrazně řečeno dám do huby. Většinou jsem více kamarádila s kluky. Jediná moje důvěrná kamarádka je sestra. S chlapama dle mého mohu mluvit víc normálně. U žen prostě nikdy nevíte.“

Jak vnímá kostým?
„V případě Dony Anny jsem si vždycky v duchu říkala – jsem ta nejkrásnější baba na světě. Kostým jsem raději nevnímala a nepřipouštěla jsem si ho.“ Kostým podle ní představuje vždycky převtělení, protože v civilu upřednostňuje jednoduché oblečení. Nejraději má svetr a jeans.

A na závěr? „Mám ráda melouny.“ Rázně odbočila Gabriela. Do herecké šatny vstoupila garderóbka a Gábina se začala připravovat na roli Dolly. Děkujeme za příjemné setkání.