Scéna.cz 

Rozmarné léto v cirkusovém šapitó

Národní divadlo v Brně láká na své nejnovější představení, adaptaci slavné novely Vladislava Vančury Rozmarné léto, do cirkusového šapitó. To vyrostlo v centrální části Brna v parku Lužánky. Červenožlutý stan je nepřehlédnutelný. Příběh manželů Důrových, Majora Huga a Abbého Rocha, ale také krásné Anny a tajemného kouzelníka Arnoštka většinou lidi znají díky filmové adaptaci Jiřího Menzela. Nicméně, vznikají i divadelní verze. Například ta, která vznikla v roce 2007, v Divadle v Celetné, se hraje dosud. Nejen díky cirkusovému šapitó je ovšem ta brněnská hodna pozornosti.

„Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným…“ Tento výrok Antonína Důry, majitele lázní v městečku Krokovy Vary, doslova zlidověl. Ani divák brněnského nastudování v režii Jakuba Nvoty není o tuto hlášku ochuzen. Představitel Důry Petr Halberstadt si dal dostatečně záležet, předkládá ji publiku s patřičnou majestátností zralého muže, který jednotlivá slova vypouští s úst v blažené pokoře z hutného tabáku napěchovaného v lulce.
Režisér Jakub Nvota na diváka ovšem doslova nastrojil past. Vše inscenoval v již zmíněném cirkusovém šapitó, scéna se tedy stala arénou, která vyžaduje nejen cirkusový orchestr, ale hlavně se neobejde bez osvědčených klaunů. Oba v průběhu představení vytvářejí nejen patřičnou veselou náladu, ale děj nejen podtrhují, rovněž ho předjímají, to vše takřka beze slov… Akrobatické a pohybové výkony podávají oba klauni – Velký (Martin Siničák) a Malý (Hana Tomáš Breštianská). Oba s bravurní nonšalantností nejen otvírají představení, ale nápaditá azapmatovatelná je variace se slepicí (jistě si většina z nás vzpomene na skvělého Jaroslava Čejku…), i když daná variace v inscenaci není v žádném případě parodií, ale svébytným ztvárněním hry na slepičí polívku. Ale vraťme se na začátek inscenace. Právě entrée obou klaunů je velmi silné a působivé. V pantomimických zábavných etudách rozmisťují po scéně nádoby na zachycení dešťových kapek… Je přeci známo, že v městečku Krokovy Vary tři dni neustále prší.
Druhým nositelem akrobatických prvků je kouzelník Arnoštek
(Jakub Šafránek). Jeho výkony jsou obdivuhodné, zejména proto, že navenek nejsou krkolomné a napínavé (pracuje sice v bezpečné výšce, ale za to bez jištění), ale o to více si zasluhuje obdivu, protože jeho výkony budí zdání riskování s velkou dávkou adrenalinu.

Může se nám zdát, že ilustrovaný svět plovárny 20. let minulého století pulsuje v úplně jiném rytmu než současnost. Pravda to je, kdyby ovšem režisér ponechal všechno plynout v nostalgickém duchu, asi by divák upadal do dřímoty… Rytmus celé inscenaci dodávají dva výrazné prvky – akrobacie a živá muzika. Skladatel Martin Geišberg si dostatečně pohrál se swingovým i lidovým tanečním rytmem, i perlivou improvizací. Zpěvačka Lucia Korená je dostatečně výrazná, až tajemná v barvě hlasu. Hudební doprovod má skutečný říz, svěží nádech a patřičnou rozpínavost.
I když důležitým prvkem zůstává elixír ryzího českého jazyka, stranou nezůstává ani dramatická linie. Jako by na jevišti něco vyhasínalo – vztah mezi manželi Důrovými (Tereza Groszmannová a Petr Halberstadt), vojenská jiskra válečného vysloužilce Majora Huga (Michal Bumbálek), filosofická zralost sečtělého Abbého Rocha (Martin Sláma). Všechny události a životní zkušenosti jsou symbolicky orámované nostalgickou šedí deštivého počasí v prostorách plovárny, kde se vlastně každý návštěvník odhaluje, aby se osvětil ve sluneční i vodní lázni. Právě onou energetickou vzpruhou je pro všechny zúčastněné kouzelní Arnoštek spolu s Annou (Anette Nesvadbová). Arnoštek křesá jiskru Kateřiny Důrové (milostná scéna pojatá v akrobacii na visuté hrazdě je nejen velmi decentní, ale i silně působivá). Další jiskrou v omšelém oparu je mladá Anna, která s mladickou energií jiskří vůči oběma pánům, Majoru Hugovi i Abbému Rochovi. Všichni herci dodávají celému představení velkou porci radosti. Navzájem si sedí, jejich výkony se prolínají. Rozmarné léto v šapitó v parku Lužánky je opravdu plnohodnotné a kvalitní divadelní osvěžení. Dodejme, že svou zásluhu na tom má i dramaturg Pavel Jurda, který se na dramatizaci Vančurovy novely podílel.

www.ndbrno.cz