Scéna.cz 

Victor Hugo Tascón Banda

Victor Hugo Tascón Banda se narodil v roce 1948 v Uruáchicu, hornickém městečku ležícím v Sierra Chihuahua na severu Mexika. V souladu s rodinnou tradicí se měl věnovat hornictví; jeho život však zamířil jinam: "Tím jménem, které mi matka dala, mě odsoudila, abych se stal spisovatelem. Mé dětství mě předurčilo, abych se stal dramatikem." Rodinný dům sloužil i jako soudní síň a tak od raného dětství slýchal zpovědi lidí, kteří předstupovali před soudce, jeho dědečka. Svět, v němž se odkrývaly duše obžalovaných, byl tak naléhavý, že mu nemohl Victor Hugo uniknout - stal se tedy nejen významným advokátem, ale především vedoucí postavou mexické dramatické tvorby.

Již v mladém věku opustil malé městečko, aby pokračoval ve studiích ve velkoměstě. Od té doby se do rodného městečka často vrací, fyzicky nebo obrazně, aby čerpal z důvěrně známých charakterů a příběhů, aby připil na moudrost Rarámuri, aby ho inspirovali tam žijící cizinci - Němci, Francouzi, Španělé; aby viděl odpor, který přinášejí větry severního Mexika.
V roce 1978 napsal svou první hru Voces en el umbral (Hlasy na prahu), novátorský text o životě dvou žen, z nichž jedna je Němka a druhá Indiánka kmene Tarahumara, které prožívají vrchol slávy i úpadek dolů. Los ilegales (Ilegálové), první hra uvedená na jevišti, znamenala začátek kariéry, která mu přinesla nejen úspěch u diváků, ale i uznání kritiků a akademického světa. Jeho hry přinesly Victoru Hugovi řadu národních i mezinárodních ocenění: Ramón López Velarde (1979), Teatro Nuestra América (1981), Juan Ruiz de Alarcón (1993) and Rodolfo Usigli (1993). Nedávno mu bylo za celoživotní dílo uděleno vyznamenání "Xavier Villaurrutia" - pocta umělecké komunity, udílená prostřednictvím Národního ústavu umění a Národní rady pro kulturu a umění.
V jeho díle, zahrnujícím přes 50 divadelních her, najdeme lidi v celé jejich složitosti i jejich vztah ke společenskému prostředí; Victor Hugo říká, že v nich prostřednictvím tvůrce (dramatika) promlouvá společnost jeho doby.
Hry jako Contrabando (Kontraband, 1991), La mujer que cayo elo ciel (Žena, která spadla z nebe, 1999), Sazón de mujer (Koření ženy, 2011) nebo Apaches (Apačové, 2003) nám otevírají cestu do podzemních světů, tragických i úchvatných zároveň, kde žijí bytosti, které se nám upřeně dívají do očí a odsuzují nespravedlnost, bolest, touhu a vyřazení ze společnosti. Ženské postavy v jeho díle se staly předmětem několika univerzitních studií, které zdůrazňují citlivost a hloubku, s nimiž dramatik zachycuje jejich složité duše.
Mimo hry, jimž se říká "serrana" (ze sierry), Rascón Banda je autorem řady her s městskou tématikou jako Armas blancas (Sečné zbraně, 1981), kterou režíroval Julio Castillo; tato inscenace je pokládána za pozoruhodné dílo univerzitního divadla. K těmto "městským" hrám patří i Los ejecutivos (Vedoucí pracovníci, 1996) a La banca (Banka, 1997), v nichž dramatik využil svých znalostí mexického bankovního systému, aby ukázal, jak několik málo lidí manévruje a hraje na úkor většiny.
Jeho dramatická tvorba je v Mexiku hojně uváděna i vydávána. Některé národní divadlní ceny nesou jeho jméno: Monolog jako dramatická kompozice, Quintana Roo; Soutěž her pro jednu osobu, Quintana Roo; Cena za divadelní hru, Nuevo León.