Scéna.cz 

Manon z Met je oslavou ženského sopránu

Vrcholným dílem francouzské romantické opery Manon skladatele Julese Masseneta pokračují přenosy z Metropolitní opery v kinech. Už 26. října 2019 se v tuzemských kinech představí zástupci mladé pěvecké generace, sopranistka Lisette Oropesa a tenor Michael Fabiano.
Nejvýznamnější představitel francouzské opery 19. století Jules Massenet, byl – alespoň co se tvorby týče – neklidnou, hledající duší. Adaptoval Goethova Werthera, napsal komedii s napudrovanými parukami Cherubín a vyzkoušel si i wagnerovskou variaci Esclarmonde. Nicméně jeho nejoblíbenějším kusem se stala adaptace Manon Lescaut, kterou napsal Abbé Prévost. Ztvárnil jej v realistickém duchu, což mu vyneslo osočení z oplzlosti.

Manon sklízí úspěch na operních jevištích už od doby, kdy byla napsána. Už ve své době byla vnímána jako oslava ženského sopránu – právě v kontrastu s populární mužskými wagnerovskými basy. Stala se tak pomyslnou výkladní skříní pro řadu světových sopranistek. Roli nešťastné a do kláštera mířící Manon tak ztvárnily takové pěvkyně jako Sibyl Sanderson (Massenetova osobní favoritka), Fanny Heldy či později Renée Fleming a Anna Netrebko. V nastudování pro letošní sezónu Metropolitní opery v New Yorku září americká pěvkyně kubánského původu Lisette Oropesa. Na prknech Metropolitní debutovala v pouhých dvaadvaceti letech a hned v roli Zuzany ve Figarově svatbě W. A. Mozarta a od té doby se zde objevila ve více než stovce dalších rolí. Soustavně si buduje reputaci jedné z nejoceňovanějších pěvkyň své generace.
V roli rytíře De Grieux se představí tenor Michael Fabiano. Pětatřicetiletý pěvec debutoval ve Stadttheater v Klagenfurtu, v roce 2010 poprvé vstoupil na prkna newyorského operního svatostánku. A nyní je k nezastavení. V sezóně 2019/20 jej diváci kromě Metropolitní mohou vidět také na operních scénách v Londýně, Madridu, Paříži, Berlíně.
Děj libreta z pera autorů Henri Meilhaca a Philippe Gillea se sice odehrává v osmnáctém století, režie Laurenta Pellyho děj přenesla o století později, do doby, kde Massenetův operní kus vznikl. Přenášíme se tak do Paříže v éře Belle Époque, bující doby uměleckého kvasu, vznešenosti a všudypřítomné krásy. Tu se Pellymu, který Manon poprvé inscenoval v roce 2010 pro Královskou operu v londýnské Covent Garden, podařilo zachytit neobyčejně prostě, přirozeně a realisticky.

www.aerofilms.cz