zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Hudební rozhledy 08/20

Obálka Hudební rozhledy 08/20

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Jiří Bárta patří bezesporu k předním violoncellistům současné generace, ať už jako sólista nebo komorní hráč, kromě jiného člen Eben Tria. Jeho jméno je právem spojováno především s MHF Kutná Hora, s kreativně průlomovou interpretací Sonát pro sólové violoncello J. S. Bacha a také se zanícenou propagací soudobé hudby včetně mezižánrových experimentů. Ikonickým Koncertem pro violoncello a orchestr h moll, op. 104 Antonína Dvořáka se zúčastní zahájení letošního, až na podzim kvůli koronaviru odsunutého 29. ročníku MHF Český Krumlov, který pod taktovkou Leoše Svárovského provede 18. 9. s Filharmonií Bohuslava Martinů. Zajímaly nás objektivní předpoklady a souvislosti, a také osobní názorová stanoviska, z nichž interpretační umění Jiřího Bárty vzešlo. V našich otázkách nechyběla ani jména osobností, které ho pedagogicky ovlivnily a svou hrou ho inspirovaly: Mirko Škampa, Josef Chuchro, Eleonore Schoenfeldová, Boris Pergamenschikov…

Dne 22. srpna roku 1920, tedy přesně před sto lety, se zrodil jeden z nejstarších a nejslavnějších evropských hudebních festivalů – Salzburger Festspiele. Jeho „nultý“ ročník se sice uskutečnil už v roce 1877, ale tato akce roku 1910 skončila. Po první světové válce se na někdejší tradici rozhodli navázat režisér a tehdejší ředitel Salcburského divadla Max Reinhardt, básník a dramatik Hugo von Hofmannsthal, skladatel Richard Strauss, dirigent a ředitel Vídeňské dvorní opery Franz Schalk a scénograf Alfred Roller. A tak se ve zmíněný den uskutečnilo na náměstí před Dómem představení Hofmannsthalovy morality Jedermann v režii Maxe Reinhardta. Rok na to se vedle opakování této produkce objevily na programu poprvé koncerty a v roce 1922 tu Richard Strauss uvedl první operu – 14. srpna dirigoval v Zemském divadle Dona Giovanniho v nastudování hostujícího ansámblu Vídeňské státní opery. Ve Skalní jízdárně, známé Felsenreitschule, se začalo hrát v roce 1926...

V letošním roce měl na Velikonočním festivalu v Salcburku zaznít Verdiho Don Carlo, nastudovaný Christianem Thielemannem. Poté se měla inscenace přesunout do drážďanské Semperovy opery, kde se role Alžběty měla místo Anjy Harteros ujmout Anna Netrebko. Jak už dnes víme, ani v Salcburku, ani v Drážďanech nakonec Don Carlo kvůli koronaviru světlo světa nespatřil. Aktuální uvolnění přísných hygienických ustanovení ale nakonec umožnilo otevřít divadlo pro tři sta třicet diváků na představení, a to sebou přineslo poněkud dobrodružnou myšlenku nastudovat jakousi „kompromisní verzi“ této opery, jejíž přípravou byl pověřen dirigent a klavírista Johannes Wulff-Woe-sten. Z Verdiho monumentální partitury tak pod jeho rukama vznikl asi devadesátiminutový výběr pro sedm sólistů v čele s Annou Netrebko a Yusifem Eyvazovem, stejný počet sboristů a osm hudebníků: tři hráče na smyčce a tři na dechové nástroje, hráče na harmonium a Wulffa-Woestena u klavíru…

Těžko bychom již hledali osobnost takové šachové erudice, která byla prokázána u Davida Oistracha. Určitě však celá řada houslistů 19. století šachy hrála alespoň příležitostně v rámci relaxace, možná byly pro ně šachy i zdrojem bohaté umělecké inspirace. O mnohých se to ale v jejich biografiích, které se samozřejmě zaměřují především na koncertní dráhu, nedočteme. Velmi překvapující je např. informace o cenné šachové soupravě, která se zachovala v pozůstalosti Niccola Paganiniho. O tom, že slavný houslový virtuos šachy ovládal, vcelku není pochyb, vždyť v této době a zejména v Itálii se šachy staly nedílnou součástí inteligentní společenské zábavy, kdyby nic jiného. Zmíněná Paganiniho šachová souprava zdobí v italském Janově, kde se houslista narodil, pamětní síň ve zdejší městské radnici Palazzo Doria Tursi. Exponát je vystaven spolu s dalšími věcmi z virtuosovy pozůstalosti, a to včetně jeho slavných houslí „Canone“ od Giuseppa Guarneriho del Gesù…

HUDEBNÍ ROZHLEDY 08/20

3.8.2020 10:08:59 Redakce | rubrika - Z médií