Scéna.cz 

Je nám ctí... Jan Švankmajer

Alchymická pec
Unikátní portrét světoznámého výtvarníka a filmaře Jana Švankmajera. Režie J. Daňhel a A. Oľha. Česko-slovenský dokument (Premiéra). Název tohoto celovečerního dokumentu odkazuje na společné dílo jeho protagonistů, dlouholetých přátel a spolupracovníků, Jana Švankmajera a Jaromíra Kallisty. Jejich produkční firma totiž nese název Athanor, což v češtině znamená právě alchymickou pec. Ve Filmovém přehledu se o snímku dočteme následující slova, která jej přesně vystihují: "V kompozičně „rozevlátém“, smyslově vzrušujícím svébytném portrétu, jenž kladl velké nároky na finální střih, tvůrci kombinují výpovědi (někdy mimo obraz), trefně (až puntičkářsky) vybrané ukázky ze Švankmajerovy filmografie, rozpohybované obrazy, archivní záznamy, černobílé situační záběry, navozující určitou atmosféru či téma, a nenápadné animované detaily. Zároveň předkládají vedle unikátního portfolia autentické tvorby a uměleckých postupů (ovlivněných především Giuseppem Arcimboldem) i Švankmajerovu filozofii bytí, a především jeho postoj k životu a světu umělce, jenž se vzpírá masové kultuře a ideologiím a jenž se snaží formovat stav společnosti nezávislou představivostí. Ve filmu inspirující tvůrce, který byl dlouhá léta na černé listině, dbá na to být mimo oficiální struktury, celoživotně prosazuje zásady svobodného surrealismu (tedy bez rigidity spjaté s tímto hnutím) a nezávislý dialog mezi vědomím a laboratorním pokusem, zpracovávajícím tyto impulsy z reality v nevědomí. Zároveň apeluje na „hravější životní cestu“ s respektováním snů, smyslových experimentů a fantazie. Blízký, ale z principu racionální producent Jaromír Kallista vystupuje v pozadí jako ten, který pomáhá na svět umělcovým nápadům, pečuje o jeho jedinečné nadčasové dílo a „bdí nad jeho bytím“."
Vysílání: 16.10., 20.15 hod., ČT art

Otesánek
Groteskně hororové zpracování lidové pohádky od předního českého surrealisty (2000). Hrají: V. Žilková, která právě dnes slaví své významné životní jubileum, J. Hartl, J. Kretschmerová, P. Nový, K. Adamcová a další. Kamera J. Galvánek. Scénář a režie J. Švankmajer. Kdo je, nebo co symbolizuje postava Otesánka? To je základní otázka po smyslu tohoto filmu. Je Otesánek personifikací přírody, která nemá humanistické zábrany, která je naší láskou, přítelem ale i vrahem? Nebo je Otesánek naše temné nevědomí, které nás ovládá, ale i ničí, a s kterým dokážou komunikovat pouze děti a blázni? Možná obojí dohromady. Režisér Jan Švankmajer o svém filmu říká: Jak víme, lidové pohádky jsou převyprávěné staré mýty. Jaký mýtus je ukryt v pohádce o Otesánkovi? Bezdětní manželé se vzepřou svému osudu a dítě si na přírodě vyvzdorují. Doslova jí vyrvou její tajemství zrození. Za tuto vzpouru proti přírodě pak hořce pykají, ale nejen oni, ale i jejich okolí. Jak vidíme, dostali jsme se do bezprostřední blízkosti jednomu ze základních mýtů této civilizace: mýtu o Adamovi a Evě nebo chcete-li analogickému mýtu o Faustovi. Myslím, že teď po přečtení lidského genomu tyto mýty nabývají na zvláštní aktuálnosti.
Vysílání: 16.10., 22.15 hod., ČT art