ON-LINE - Detail příspěvku
„Stoupání mě nějak netankuje,“ říká Michal Lang
autor: Z webu
Michal Lang je znám svým specifickým přístupem k režii. Jednoznačným odporem k jakékoli politické ideologii. Dokáže jasně a přesně formulovat své názory. Jeho vnímání okolí se zákonitě odráží v jeho inscenacích.
Při osobním setkání s ním zaujmou jeho velké dlaně, o nichž se nedá říci, že patří intelektuálovi. „Můj otec sice házel kladivem, ale zase pocházel z pražské intelektuální rodiny,“ upřesnil Michal Lang a dále uvedl: „Rodina mé babičky je z Litvy, maminka z rodu polských sedláků.“
Absolvoval DAMU v ročníku spolu s dramaturgyní s Markétou Bláhovou a herci Tomášem Pavelkou, Martinem Sitou, Klárou Polertovou-Trojanovpou, Jaroslavem Šmídem a Robertem Jaškówem pod vedením pedagogů Jaroslava Vostrého, Petra Čepka, Jana Nebeského, Jiřího Hálka a Věry Galatíkové.
Z předchozích angažmá uveďme např. – Činoherní studio v Ústí nad Labem, Činoherní klub a divadelní sdružení CD 94. Roku 1999 spolu s Danielem Hrbkem vyhráli konkurz na divadlo Labyrint, dnešní Švandovo, kterému již přes roku určuje dramaturgickou tvář. O jeho režijním přístupu, setkání s bývalou pedagožkou v roli herečky, vlivu funkce na člověka a zodpovědnosti, o tom všem jsme spolu hovořili včetně jeho názoru na svět.
Divadlo je součástí umění a světa fantazie. Samozřejmě odráží osobní postoje a subjektivní vnímání reality tvůrců. Zákonitě to ale nemusí vždycky znamenat, že to, co na jevišti vidíte, je „pohled do hlubiny duše režiséra“.
Myslíte?
Pravda je, že se s tím někdy nepářem. Musím to ale uvést na pravou míru – některé nápady vznikají spontánně při zkouškách a pak jsou připisovány mně. Například když herec Jaroslav Šmíd vtrhne na jeviště v erotickém oblečku a začne mrskat Tartufa. Nejdřív jsem to tam nechtěl nechat a teprve později jsem s tím souhlasil.
Pochopitelně vnímáme dobu a společnost, ve které žijeme a podle si vybíráme tituly. Vedeme dramaturgii divadla určitým směrem. Zrovna u této hry se dá říci – diagnóza rodiny jako diagnóza světa - tzn. rozklad vztahů v rodině a ve společnosti, radostná absence hodnot. A těší nás, že je o Den matky zájem, protože to dokazuje, že se v našich předpokladech v tomto případě nemýlíme.
Nedá se to jednoduše říci. Funguje to tam ve smyslu překážky pro člověka, který nevidí. Prostě takové kyvadlo. Dává hlubší smysl, když tuto překážku zdolává slepec, než když přes ni jde zdravý člověk. Hry Johna Millingtona Syngeho jsou dvojznačné. To znamená, že pokud je hra správně inscenovaná, divákovi smích mrzne na rtech. Jestli jste si všímal hlavně houpačky, asi jste neviděl vydařenou reprízu. Myslím, že teprve teď, když hrajeme pátou, šestou reprízu, začíná inscenace správně fungovat.
Jak je všeobecně známo - novináři mají potřebu škatulkovat. Čím je tvůrce dramaturgicky vyhraněnější, tím je pro ně srozumitelnější. Osobně jsem nikdy úzce vyhraněný nebyl. A tak asi nejsem pro běžného divadelního kritika tak čistě a krystalicky uchopitelný. Nejsem stoupencem ani projektů, ani úzce specifických a zaměřovaných dramaturgií, které jsou přitažlivé pro jednu vlivnou skupinu recenzentů a přitom se míjí s diváky. Navíc je tento druh divadla a divadelního inscenování chudý. Vždycky zahrnuje jen určitý aspekt života. Ale je dostatečně transparentní pro divadelního kritika, aby pochopil transparentně sdělované téma a nepřipadal si jako idiot. Něco jako červený hadr pro býka.
Pro mě je hra kvalitní, když má nějaké téma, které mě osloví. A to může být Shakespeare stejně jako Zabiják Joe Tracyho Lettse.
Do jisté míry je to individuální a osobní věc. Když vyslovím nějaké téma nahlas, bude znít jako heslo. A v divadle se hesla dnes hojně používají. Vlastně ani my se tomu nevyhneme při různých zviditelňovacích akcích. Vliv reklamy je prostě všudypřítomný. Reklamní slogany jsou jako údery do hlavy. Jen si všimněte rozkazovacích způsobů typu: sleduj! udělej! musíš, které reklama hojně používá. To je přejaté z anglického jazyka. A my jako stádo posloucháme a děláme, co se po nás chce, ani o tom nevíme. Jako za komunismu… Vidíte, z nechuti k ideologiím se mi nechce vyslovovat nějaká témata a zatím jsem tady jedno vyslovil…
K formulování a utváření vedou zejména zkušenosti. Režisér Michal Lang prošel mimo jiné Činoherním studiem v Ústí nad Labem, kde se snažil prostřednictvím experimentálního divadla přitáhnout mladé publikum. V české premiéře zde nastudoval Witkiewiczovu hru Na malém dvorci. Dále na sebe upozornil především uvedením kontroverzní hry T. Lettse Zabiják Joe v Činoherním klubu v Praze. Rovněž významná byla jeho práce v rámci Letních Shakespearovských slavností – Jak se Vám líbí.
Osud jeho karty míchal tak, že se při práci setkal se svojí bývalou profesorkou – ve hře Studna světců režíroval Věru Galatíkovou. K tomu prozradil: „Počáteční rozpaky a respekt se rozpustily v krásné práci. Přece jen to nebylo včera, co jsem skončil vysokou školu. Po deseti letech mám snad už nějaké zkušenosti s herci vrstevníky i s těmi generačně staršími.“
Další neméně významnou etapou byla práce v Činoherním klubu. „Určitě to byla ta nejšílenější zkušenost, kterou jsem v životě mohl učinit. Ale nelituji.“
„Máme k dispozici barák a úžasné divadlo se dvěma scénami. Kladou se na nás nároky, aby sem chodili diváci. Máme odpovědnost, která svazuje, ale i motivuje. Přemýšlíme o budování a potřebách souboru, o východiscích jaké divadlo chceme dělat, o kontextu našeho divadla mezi pražskými a českými divadly. To vše nás vychyluje jako ručičku kompasu k nějakému směru a to je zajímavé a dobrodružné.“
Procházím další životní etapou. Nejdřív mě okolí bralo jako Michala Langa, pak jako režiséra, a teď se na mě dívá jako na uměleckého šéfa. Nacházím se v určité roli a musím se s tím smířit, vyrovnat se s tím a hlavně nepodlehnout. Kdyby tomu tak nebylo, byl bych asi skutečně v prdeli.
Zásadní obranný filtr, že si danou situaci uvědomujete. Pokud to s Vámi začne smýkat, pak je dobrý mít kamaráda, aby řekl – nech toho, vole.
Je to takový rituál. Poprvé se všichni sejdeme a poprvé všichni slyšíme hru, přečtenou herci, kteří ji budou hrát na premiéře.
Prostě jako na začátek zkoušení. Do hlavy se mi dostane nějaká hra. Něco si o ní myslím, mám o ní nějaké představy. Postupně se scénografem, dramaturgem a dalšími skládáme daný obraz.
Člověk nesmí brát hru jako uzavřený systém. Inscenace má nějaká východiska – téma, obrazy a klíčové momenty, které jsou připravené. Při inscenování si raději necháváme otevřená vrátka. Prostor pro náhodu a pro fantazii.
Chce to vnitřní svobodu. O tu se nesmí přestat bojovat. Zkušenosti vám dávají na jedné straně výhodu, že se s každým dalším inscenováním můžete dostat dál. Hloub. Ale k tomu je zapotřebí odvaha a na druhé straně schopnost nepřestat žasnout nad světem, ve kterém žijeme.
A taky: kdo neškatulkuje, může se napít z různých studní.
AKCE ONLINE - Přehled příspěvků
Švandovo divadlo
13.12.2003 - 20:12
Prázdná hospoda, prázdné divadlo, prázdný fotbalový stadion,
13.12.2003 - 20:12
Hlídám peníze…
13.12.2003 - 18:12
Před zvednutím opony mají poslední slovo ve všem
13.12.2003 - 18:12
O tajemném a vzdáleném divadle
13.12.2003 - 18:12
Nejlepší propagace je dobrá pověst
13.12.2003 - 18:12
Tereza Kvasničková – nábor, distribuce vstupenek
13.12.2003 - 18:12
Nejvzácnější jsou fotografie zakladatelů
13.12.2003 - 18:12
Radka Vondrašová si prošla divadlem od píky
13.12.2003 - 18:12
Václav RAPEK – duší rocker
13.12.2003 - 17:12
Lukáš Valiska rád rozdává svíčky
13.12.2003 - 17:12
„Stoupání mě nějak netankuje,“ říká Michal Lang
13.12.2003 - 17:12
Dramaturgie pod velením Renaty Venclové a Markéty Bláhové
13.12.2003 - 16:12
V zákulisí…
13.12.2003 - 16:12
Odpovídat je umění jiného druhu
13.12.2003 - 15:12
Hana Štulcová se zuby nehty brání vstoupit na jeviště
13.12.2003 - 14:12
Dělám pouze divadlo
13.12.2003 - 14:12
Obraz jsem stejně maloval, jako by byl na věky
13.12.2003 - 13:12
Švandovo divadlo – ráno, v poledne a večer
13.12.2003 - 11:12
Ušijeme vše od antiky po současnost...
13.12.2003 - 11:12
Dámy chodí nakupovat Ježíška, já si kupuju čerpadlo...
13.12.2003 - 10:12
Práce mě nikdy nepohltila
13.12.2003 - 09:12
Rekvizitářka Dita Löffelmannová ráda navrací věcem život
13.12.2003 - 08:12
Bilancování Daniela Hrbka, ředitele Švandova divadla
13.12.2003 - 06:12
Divadelní tramvaj „9“
13.12.2003 - 00:12
Historie Švandova divadla na Smíchově
11.12.2003 - 21:12
Česká premiéra inscenace Poručík z Inishmoru
26.11.2003 - 00:11
Budova Švandova divadla a její přestavby
26.11.2003 - 00:11
On-line den se Švandovým divadlem
Fotogalerie akce
reklama