Scéna.cz 

Prázdná hospoda, prázdné divadlo, prázdný fotbalový stadion,

Název funkce zní inspektorka hlediště, a mohli bychom si představit člověka přísného zachmuřeného, zavaleného starostmi, jak nápor diváků zvládnout.
Ale usměvavá paní Helena Skoumalová pro mě vždycky byla především dobrým duchem jakéhokoli divadla. Ať už to bylo v Celetné, kam před lety přišla pomáhat synovi Jakubu Špalkovi v budování Kašpara a posléze jí přirostl k srdci soubor CD 94, na Hradě, kde pomáhá o prázdninách při Shakespearovských slavnostech, nebo tady, ve Švandově divadle.
„V soukromém divadle, tam dělali všichni všechno. Tam byl inspektor hlediště něčím úplně jiným - pravomoci byly stejné, ale povinností daleko víc, včetně úklidu jeviště i hlediště.“ vzpomíná na divadelní začátky v Celetné. Ve Švandově divadle pracuje paní Skoumalová na půl úvazku, takže jí ještě zbývá energie na to, aby se pravidelně vracela i do Celetné.
„Nechala jsem si to jako lahůdku, obsloužím 8-10 představení, abych neztratila kontakt s novým CD a Kašparem“, říká.

A kde hledat zdroje té energie? Určitě je to sportovní duch paní Skoumalové. Do divadla sice chodila pravidelně po dlouhá léta, protože Jakub i Petra hrávali v brněnském Divadle na provázku, ale 17 let pracovala jako organizační pracovník ve světě fotbalu.
Když se ptám na srovnání divadelního a sportovního prostředí, říká:
„Obojí je to velké divadlo, to jedno je daleko líp honorované a taky je líp vidět, proto se tam taky sponzoři víc hrnou. Ale když je špatné divadlo nebo špatný fotbal, tak je to vždycky mizerná podívaná. Takže to se vůbec neliší, jen těmi hmotnými statky.“ Stará přátelství trvají, takže fotbalisti nejen že se chodí dívat do divadla, ale také pomáhají. „Můj největší produkční úspěch byl, když bylo potřeba zrekonstruovat výtah pro Honzu Potměšila v Celetné. Rychle jsme potřebovali sehnat 35 tisíc. Před deseti lety to bylo hodně peněz a mě napadlo poprosit Sparťany. Výtah za tři týdny jezdil a byl zaplacený. Tehdy tu akci organizoval Jirka Novotný a do dneška jsem mu vděčná, že se k tomu postavil čelem – nešlo jen o peníze, ale o rychlost.“
A už tu máme oslí můstek k současnosti Švandova divadla – tady se s bezbariérovým vstupem počítalo už v projektu. Bezbariérový vstup funguje jak do velkého sálu, tak do suterénu - do studia prostřednictvím výtahu pro invalidy.
A jaké jsou vlastně povinnosti inspektorky hlediště? „Mám na starosti 24 uvaděčů (jsou to studenti pedagogických a hereckých škol), kterým dělám ferman, zodpovídám za to, že jsou vždycky na představení v tom počtu, v kterém jsou potřeba. Tj. při jednom sále osm lidí, při dvou sálech 12 lidí. Dělám jim pracovní výkazy, běžnou administrativu. Inspektor hlediště zodpovídá za všechno, co není na jevišti. To znamená za hlediště, za to aby byly včas otevřeny vchody, a také WC, aby se v kavárně dozvěděli, že už je třetí zvonění a je potřeba jít zpátky do hlediště.A pokud nastane v hledišti nějaký problém, inspektor hlediště jej musí vyřešit…Už se mi stalo, že jsme odtud odváželi paní s infarktem“.
Pracovní doba inspektorky hlediště začíná hodinu a půl před představením, kdy je třeba zkontrolovat, jestli jsou všichni lidi v práci. Pokud se stane, že někdo vypadne, je třeba rychle najít náhradníka nebo zaskočit sama. „Zatím musím říct, že naše uvaděčky jsou hodně spolehlivé, takže jsme zatím žádné větší problémy neřešili.“