Scéna.cz 

Když se řekne - rekvizitář

V zákulisí najdete na různých stolcích mnohdy nesourodou směs předmětů. Ale pozor, to vůbec není nepořádek – naopak! Jsou to pečlivě shromážděné rekvizity pro konkrétní představení, a většinou jsou jich desítky. Vše musí fungovat tak, aby herec mohl poslepu nahmátnout to, co pro svou scénu právě potřebuje. Stejně tak je množstvím předmětů naplněna rekvizitárna. Když byste ochutnali množství nápojů, které na první pohled vypadají jako víno, či jiné alkoholické „dobroty“, byli byste asi zklamáni... Pro diváky je důležité udržet iluzi, a přesně se trefit do barvy nápoje, nikoli jeho chuti! Takových fíglů musí mít rekvizitář v rukávu spoustu. A v případě, že něco chybí, okamžitě vymyslet alternativu.

Paní Jana Vojáčková se stará o rekvizity v divadle ABC už dvacet let. Asi nikdo z diváků si nedokáže představit, kolik položek je třeba shromáždit a strategicky rozmístit před každým představením. Někdy jsou jich desítky, jindy i stovky. Každá drobnost má své přesné místo.
„Dobře napsané papíry, to je základ. Já jim říkám HLAVY - bez nich neuděláte vůbec nic. Rekvizity umisťuju jednak na scénu, některé nachystám hercům do šatny před představením, a ostatní rozmístím na několik stolů kolem jeviště. Když jsem začínala, kolegyně mi radila: Musíš si v hlavě udělat obrázek, jak to má na stole přesně být. Když se zhasne světlo a hraje se, herec musí přijít, poslepu sáhnout a mít jistotu, že každou věc najde tam, co obvykle.“
Jana Vojáčková je bývalá tanečnice (a dodnes se občas v některém představení objeví). Po Konzervatoři tančila v Laterně Magice a v Baletu Československé televize. Když byl v roce 1990 Balet ČST zrušen, udělala v červnu konkurs do tanečního souboru divadla ABC, ale na začátku nové sezóny byl zrušen. Kamarádka ji tehdy nalákala, aby to zkusila s rekvizitami. Dnes už má paní Vojáčková za sebou téměř dvacet let ve službách divadla ABC. A pozve nás do svého království - rekvizitárny. Tady každého musí popadnout přímo dětské nadšení – desítky nejrůznějších předmětů všech velikostí: lahvičky, skleničky, dětský kočárek z První republiky, hudební nástroje všeho druhu, hodiny a hodinky, umělé květiny atd. atd.
Právě tady se vždy na počátku procesu přípravy inscenace společně s výtvarníkem vybírají vhodné předměty. Není-li vhodný materiál k dispozici zde, je na řadě sklad rekvizit v Modřanech. A jestli se ani tam nenajde to pravé, je třeba rekvizitu někde sehnat, eventuelně vyrobit (v tom si paní Vojáčková pochvaluje pomoc zdejších šikovných kulisáků a ukazuje, jaký rébus právě řeší – je to výroba „nekapavých“ svíček z polotovarů).
Samostatnou kapitolou mezi rekvizitami je jídlo a pití. „Jídlo se shání do každého představení. Snad neexistuje žádné, kde by se nejedlo,“ konstatuje paní Jana a vyjmenovává. „Na dnešek jsem kupovala džus, brambůrky, tyčinky, jablíčka, na zítra zase syrové brambory, vajíčko, sýr na obalování. Nejvíc je toho třeba do Šakalek, tam se jí neustále – ty obrovské krabice s dorty a chlebíčky se mi sem dolů ani nevejdou, musím si je uskladnit ve vrátnici.“
A ted´ ještě společně rozluštěme tajemství oněch v úvodu naznačených „falešných“ nápojů. Červené víno je džus z černého rybízu, bílé víno jablečný džus, rum se „vyrábí“ z coca-coly a bublinky šampaňského jsou Rychlé špunty pro děti, změní se jen nálepka na láhvi. Dokonce i pivo, čepované v inscenaci Postřižin, je nealkoholické. „Nejdůležitější je, aby byla správná barva a působilo to autenticky. Nejvíce práce je s hrou Všechno na zahradě, tam mají celý bar,“ prozrazuje paní Vojáčková.
Divadelní zákulisí má své přísné zásady. V půl druhé končí zkouška, technici bourají scénu a začínají stavět tu večerní. Na rekvizity přijde čas tak v půl čtvrté (i když u zvláště náročných inscenací je rekvizitář v divadle už od dvanácti, aby vše stačil shromáždit a připravit). Nejpozději hodinu před představením je už vše na svém místě a pečlivě zkontrolováno. Přesto jsou to nervy, jestli se opravdu na nic nezapomnělo „Přála bych divákům nahlédnout při představení za kulisy. V zákulisí se totiž odehrává druhá komedie, pro nás možná zábavnější a napínavější než ta, která se hraje na scéně,“ uzavírá paní Vojáčková.