Scéna.cz 

B jako bramborové divadlo nebo braček?

Čtvrtý den festivalu kladl na diváky největší nároky – na programu bylo šest představení. Začalo se hned dopoledne v šapitó, nikoliv však Knihou džunglí maďarského divadla Ciroka z Kecskemétu, ale pro nemoc v souboru byla změna a hrálo se O pejskovi a kočičce. Jednalo se o příjemné představení, které kombinovalo hru herců a loutek. Pro mě byl čitelný pouze příběh o tom, jak vařili dort a jak myli podlahu. Avšak několik školních tříd, které byly na představení, suverénně zvládaly jak slovenštinu, tak maďarštinu i divadlo a interaktivní zapojování do hry.
Poté jsme hned přešli do Státní opery, kde jsme viděli příběh Starého divadla z Nitry Najväčšie cigánstvo. Inscenace kombinovala činoherní herectví s černodivadelními prostředky.

Ve stanu Teatru Tatro, do kterého jsem kdysi poprvé vstoupila na představení poněkud bláznivé, avšak milé Bianky Braselli (Dámy s dvoma hlavami), a od té doby, kdykoliv do něj vstupuji, vzpomenu si na atmosféru tohoto představení. Tato atmosféra byla dobrým úvodem pro Dobrodružstvá smelého zemiaka hostitelského Bábkového divadla Na rázcestí. Výborný nápad oživit staré bramborové divadlo v nových souvislostech nebyl úplně dotažen, a spousta nápadů bez pevnější kostry příběhu začínala být celkově nesrozumitelná.
V mém oblíbeném prostoru vily Dominiky byla pro diváky odpoledne připravena pohádka Braček Jelenček Loutkového divadla Košice. Přes těžkopádný rozjezd se jednalo o kouzelnou pohádku s dřevěnými loutkami a pěkným svícením. Z poctivého dřeva byla i scéna a šály z plátna byly vyšívané. Pro české hosty bylo představení zajímavé také tím, že výpravu vytvořil Szilárd Boráros, někdejší člen divadla Continuo.

A pak už nás čekal, v důstojném prostředí Státní opery, v provedení královéhradeckého divadla DRAK, Shakespearův Hamlet. Tedy Shakespearův. Hamlet v úpravě a režii dvou loutkářských bardů, Jiřího Vyšohlída a Václava Poula.
Viděli jsme skvělou maňáskárnu plnou úžasných loutkářských vtipů. Trojdílná scéna budila dojem obrovského obličeje ducha Hamletova otce, který vše stále sleduje, a v případě potřeby si posvítí svýma dvěma očima - reflektory. Hamlet předstírající šílenství svítil občas také očima, svůdná Gertruda v červených šatech a se špičatýma rukama a pohyblivými vnady občas připomínala Lady Macbeth, spravedlivý Laertův hněv otřásal zdmi Elsinoru, bláznivá Ofélie chodila po stropě… Pro nic? Pro Hekubu…, píše L. Kolouchová v Loutkáři č. 3/2004. Hamlete, kde zůstal tvůj duch?

Na závěr dne jsme v šapitó viděli inscenaci Kubo hostitelského Bábkového divadla Na rázcestí. Kabaretní rámec neveselého příběhu vyvolával vzpomínku na Kabaret Petra Lébla.