Scéna.cz 

Hudební rozhledy 05/14

Ať název madrigal míří k etymologii slova materialis, což je báseň nesvázaná pevnými formálními zákony, nebo rovnou k popěvku v mateřštině – cantus matricalis, je jasné, že se jedná o vícehlasou vokální formu živou a nesmírně populární už od čtrnáctého století. Když do teritoria madrigalu vstoupil Claudio Monteverdi, vytvořil monumenty, které obdivujeme, oživujeme a laskáme dodnes. Praha má výsadu města, které Claudio Monteverdi dokonce sám navštívil. Mladíček, hráč na violu a loutnu v kapele mantovského vévody Vincenza I. Gonzagy. Dvořané jej doprovázeli na diplomatické misi ke dvoru Rudolfa II. v roce 1595 a dokonce zde i koncertovali. Už tehdy psal Monteverdi madrigaly a v českém království nacházely oblibu. Koncert Pražského jara rozezní Sedmou knihu madrigalů v nejdokonalejším provedení: tenorista Paul Agnew a Les Arts Florissants se na Monteverdiho madrigaly specializují a ohlas, který jejich projekt vyvolává, je mimořádný.

Již sedmý ročník má za sebou jedinečná soutěž nejmladších adeptů hudebního umění, kterou se stále větším úspěchem pořádá městská část Prahy 5. Z iniciativy radního Lukáše Herolda a nyní pod záštitou nové místostarostky Marie Hakenové se realizuje neobyčejně záslužný projekt: objevovat nové talenty, dát příležitost nejnadanějším dětem vystoupit „na velkém pódiu“ s renomovaným orchestrem a mezinárodně známým dirigentem. Pětičlenná porota hodnotila výkony asi 45 mladých muzikantů zejména ze základních uměleckých škol na území Prahy 5, příležitost ale dostali také studenti z Gymnázia a Hudební školy hlavního města Prahy, z Pražské konzervatoře a z Akademie múzických umění. Výběr byl tedy více než bohatý, a tak na koncertě laureátů v Národním domě na Smíchově s orchestrem PKF – Prague Philharmonia za řízení Leoše Svárovského vystoupil skutečný výkvět talentovaných instrumentalistů nejmladší generace včetně hostů z Atén a Budapešti.

Opera I due Foscari skladatele Giuseppa Verdiho má podtitul „tragedia lirica“, ale mnoho lyrického v ní není. Libreto zpracoval Francesco Maria Piave podle stejnojmenné historické tragédie lorda Byrona, měla však již v době svého vzniku natolik reálný politický podtext, že Benátky průběžně protestovaly proti jejímu uvádění, až nakonec upadla v zapomenutí. Zřejmě právě proto si ji vybrali v Divadle na Vídeňce (kde ji nastudoval James Conlon) jako příležitost pro prezentaci legendárního pěvce, Plácida Dominga, který ztělesnil postavu dóžete Foscariho. Verdi naplnil operu silnou a vášnivou hudbou, plnou napětí a kontrastů s áriemi, duety a ansámbly, které převyšují svojí obtížností i kvalitou hudebního zpracování mnohou autorovu slavnější operu. Je to příležitost pro tři výsostné pěvce (Lucrezii zpívala Davinia Rodriguez a syna dóžete, Jacopa Foscariho, nastudoval Arturo Chacón-Cruz), kteří ovládají bravurně italské bel canto a kteří vládnou dramatickými a pohyblivými hlasy s velikým rozsahem.

Stejně jako řada jiných amerických umělců první poloviny dvacátého století byl i George Gershwin synem ruských židovských přistěhovalců. Narodil se ale již v newyorském Brooklynu stejně jako jeho o dva roky starší bratr Ira, jenž s ním později dlouhá léta spolupracoval coby dvorní textař. Jejich rodiče Morris a Rose byli zdatní obchodníci – provozovali pekárnu, ruské a turecké lázně, hotel, a tak nouzí chlapci netrpěli, zato se však do Georgových 18 let osmadvacetkrát stěhovali. Zajímavý byl také mylný pohled rodičů na talent svých synů – když bylo Irovi čtrnáct, dostal od nich totiž k narozeninám jako dárek klavír. Avšak nikoliv on, nýbrž George u něho trávil hodiny a hodiny a sám se na něj učil hrát. Svoji kariéru George Gershwin začínal coby korepetitor v Remickově nakladatelství na 28. ulici, tedy známé Tin Pan Alley, centru hudebního dění New Yorku. Už v 17 letech však nakladateli Dreyfusovi chrlil za 25 dolarů týdně jednu skladbu za druhou.