Scéna.cz 

Thalie 2014 v oboru baletu

V nominacích oboru balet, pantomima a jiné tanečně dramatické žánry dominovala baletní představení, resp. mohl vzniknout dojem, že porota shlédla v podstatě představení jediné, tedy VALMONTA v Národním divadle Praha, z něhož byli nominováni ve finále čtyři protagonisté, a další se ocitli v širší nominaci. Nicméně, nakonec nominaci za tuto inscenaci proměnila v ocenění pouze Tereza Podařilová za roli Markýzy de Merteuil. „Na tuto postavu jsem se moc těšila a tančím ji s radostí. Je to žena zbavená lásky a posedlá intrikami. Měla jsem vždy ráda silné, výrazové role, které jsou pro tanečníka výzvou.“

V mužské kategorii zabodoval Richard Ševčík za titulní roli v baletu SPARTAKUS, který uvádí Divadlo J.K. Tyla v Plzni v choreografii a režii Jiřího Pokorného. „Spartakus je jedna z mých nejoblíbenějších rolí. Technicky náročná as zároveň po herecké stránce velmi zajímavá. Vážím si této příležitosti,“ řekl Ševčík ke své roli.

Cenu Thalie za celoživotní mistrovství převzal za Dagmar Ledeckou Šebkovou Vlastimil Harapes. Nicméně, diváci měli možnost vidět několik ukázek její taneční tvorby ze záznamu. Tanečnice působila v Bratislavě, v Brně, ale především v Praze. V letech 1954-73 byla sólistkou baletu Národního divadla v Praze. Připomeňme nejúspěšnější z jejích rolí – Aegina v Spartakovi, Bianca v Othellovi, Zlatovláska a Vážka v baletu Z pohádky do pohádky, Fenella v Němé z Portici, Kateřina v Kamenném kvítku, Sněhurka, Kočička v Šípkové Růžence či Bathilde v Giselle. Tančila také v operních inscenacích.

Zvláštní cenu kolegia získala Eva Kröschlová, tanečnice, choreografka a teoretička, ale především dlouholetá pedagožka pražské DAMU, kde učila generace studentů herectví pohybovým disciplinám. Právě rozsah její dlouholeté práce připomněli gratulanti – otec Ladislav (1932) a syn Ivan (1964) Trojanovi, které oba na DAMU učila. Připomněli rovněž, že prakticky všichni držitelé Thalií se u ní učili pohybovým disciplinám. Sama oceněná, která prý zpočátku považovala nominaci na ocenění za omyl či žert, řekla: „Zakládám si na tom, že jsem výuku jevištního pohybu zbavila vlivu taneční výchovy. Poučením z herecké výuky Radovana Lukavského, sledováním zkoušek několika režisérů, na jejichž inscenacích jsem pohybově nebo tanečně spolupracovala – nejvíce u Otomara Krejči, a také studiem knih zahraničních kolegů, stážemi a návštěvami divadelních škol a konferencí jsem se snažila tento obor postupně zdokonalovat. Dále jsem na DAMU zavedla výuku rytmiky, vycházející z tzv. Schulwerku Carla Orffa. A na studiu původních pramenů jsem založila výuku historických tanců – nejen na DAMU, ale i na kurzech staré hudby. Domnívám se, že výsledky v těchto třech oborech vedly k mému navržení na Cenu Thalie.“

Záznam z udílení cen Herecké asociace za mimořádné jevištní výkony uplynulého roku na www.ceskatelevize.cz/ivysilani