Scéna.cz 

Noční můra jménem rodina

Na začátku máme pocit, že rodina, v níž jsme se ocitli, je naprosto normální. Nezamyslíme se však již nad tím, co je normální. Ale během hry naprosto přesně zjišťujeme, co normální není. Normální nejsou výčitky, které slyšíme z úst matky, otce i dcery. Výčitky, které ač jsou řečeny někomu jinému, platí ve skutečnosti právě těm, kteří je říkají. Nikoho však už neurazí. Dávno se všichni naučili je nevnímat, stejně jako své okolí a zavřít se ve svém "pokojíčku". Maminka se nikdy nepokusila porozumět svým dětem nebo jim dokonce naslouchat. Žije v přesvědčení, že nezvládla roli matky, což si ventiluje právě již zmíněnými výčitkami. Ráda "utíká" do minulosti a má sklon k infantilitě. Otec se na rozdíl od ní kvůli ničemu nenervuje. Lepí si svůj parníček, otevírá okno, když prší, "aby se koberce mohli dostatečně napít" a nutí nebohého kanára, aby se naučil říkat "der". Je mužem, který používá silná slova, když ví, že jej nikdo neuslyší. Lída, jejich dcera, je nejmladší ze tří dětí. Je také nejvýraznější. Už od počátku dává tušit, že bude dcerou svých rodičů, ale v daleko horším provedení. To ona všechny výhrůžky pronáší s ledovým klidem a je tak opakem svém matky, která místy působí až hystericky. Lída uplatňuje svou panovačnost nejen na svého přítele, ale i na rodiče. Všem dává jednoznačně najevo, že ona je pánem tohoto království.
Kategorii obětí otevírá Jiří, druhý nejstarší potomek již zmíněného otce a matky. On je tím, kdo do tohoto blázince přijde hledat pomoc. Brzy však pochopí, že ani matka, ani otec nejsou schopni mu ji poskytnout. Klíčovou roli zde hraje Viktor, přítel Lídy, který se přijde seznámit s rodinou a během jednoho večera odhalí tvář nejen Lídiny rodiny, ale i samé Lídy. Jediným, kdo v této hře neztrácí kontrolu je Marie, nejstarší dcera, na jejíž třicáté narozeniny se celý příběh odehrává. Mluví jen svým pohledem a na scéně se objeví jen na chvíli. Přesto se celý příběh částečně točí kolem ní. Hra graduje a na jejím konci jsou tři z pěti postav mrtvé. Pak se zoufalost změní v šílenství. Divákům cestou domů nezbývá nic jiného než se zamyslet.
Pokojíček, Jan Antonín Pitínský. Režie Luboš Fleischmann; scéna soubor; kostýmy Šárka Vyskočilová; hudba Roman Rejna, dramaturgie Jaroslav Kodeš j.h. Osoby a obsazení: Marie (Šárka Vyskočilová), otec (Petr Bláha Nejedlý j.h.), matka (Marie Ježková), Lída (Nataša Gáčová), Jiří (Petr Zemek) Viktor (Radovan Doubrava). Co diváci? Pokojíček

• Matka byla perfektní. Fascinovala mě realističnost scény. Představení se mi velice líbilo.


• Musím se přiznat, že mi chvílemi šel mráz po zádech.


• Tak v půlce jsem si říkala " Já se chci smát!"


• Herci byli velmi dobře obsazeni, třeba z Lídy bylo od počátku cítit, jaká ve skutečnosti je.


• Hudba a ticho bylo dobře vyváženo. Na konci se na gradaci podílela hlavně hudba.