Scéna.cz 

Na Zábradlí je nejlepší publikum

Nejčastěji hostuje Dočasná šejkspírovská společnost Jedličkova ústavu v Divadle Na zábradlí, na scéně, kde uvedli v úterý v rámci festivalu II.MB(apostrof)99 Zkrocení krále Leara. "Vlastní scénu nemáme. Dříve jsme hodně hráli v Divadle Minor, než ho zbourali, také občas hostujeme v Akropolis. Poslední rok nejčastěji vystupujeme v Divadle Na zábradlí, které je nejlepší a chodí tam skvělé publikum. Teď na festivalu bylo dokonce ještě lepší než obvykle," shodli se režisérka souboru Eva Slámová a herec Martin Jákob Sadílek alias programově pohřebně naladěný kníže Andrej. Soubor vznikl před čtyřmi lety a spolupracuje s předními pražskými scénami. Jezdíte na pohostinská vystoupení mimo Prahu?
Eva Slámová (dále E. S.): Hráli jsme například v Českém Krumlově, Táboře, na podzimním festivalu v Mladé Boleslavi, také ve Vídni. Musíme vždycky zjistit jaký je přístup ke scéně, protože deset schodů lze ještě zvládnout, máme i speciální lyžiny, po kterých mohou vyjet vozíčkáři, ale někdy vznikají pro některé členy souboru nepřekonatelné překážky.
Martin Jákob Sadílek (dále M. J. S.): Druhý problém je ten, že divadlo vzniklo v době, kdy jsme ještě studovali v Jedličkárně, ale teď jsme většinou už doma. Je tudíž obtížnější se scházet. Jak vaše představení přijímá mimopražské publikum?
E. S.: Nejvděčnější diváci jsou středoškoláci, reagují bezprostředně a sklízíme u nich většinou úspěch. Starší lidé jsou zprvu zaražení, když vidí na jevišti postižené lidi a chvíli jim trvá, než se chytnou.
V. J. S.: Je dobře, že hrajeme i pro střední školy - studenti vidí, že i tělesně postižení lidé mohou hrát divadlo. Zkrocení krále Leara je autorský text Evy Slámové. Jste dvorní autorkou souboru?
E. S.: Hrajeme pouze naše původní texty. Všechno funguje na amatérské bázi, proto chceme, aby i hry byly naše, původní. Kdy chystáte další premiéru?
E. S.: Na podzim představíme novou inscenaci, má název Sirény z Bergeracu, ale příběh je současný, nemá ze Cyranem společného.
M. J. S.: Bude to taková telenovela. Čtyři roky je poměrně krátká doba. Má šejkspírovská společnost nějakého předchůdce?
M. J. S.: Před příchodem Evy Slámové fungoval na škole v Jedličkově ústavu Divadelní spolek Boršč. Jednalo se také o autorské divadlo, ale věnovali jsme se především divadlu malých forem. V podstatě to byli pořady složené z hudebních skladeb a našich autorských věcí, někdy doplněné třeba o texty Daniila Charmse. Jaká byla první hra za éry Evy Slámové?
E. S.: Nejprve vznikla taková krátká variace na Hamleta, k té se později připojila další parodie Romeo a Julie. Požádali jsme o spolupráci i některé vychovatele a ti pak v divadle uvízli. Původně jsme hráli jen tak pro potěšení a pro další lidi z Jedličkova ústavu, ale představení viděl někdo z Minoru a pozvali nás na hostování. A tak jsme se dostali do pražských divadel. Zkrocení krále Leara je naše první celovečerní inscenace.