Scéna.cz 

Comegato v Praze

Již podruhé hostí festival II.MB(apostrof)99 soubor z Venezuely. Vloni přispěl Theatro San Maríno z Caracasu do festivalového programu hrou Václava Havla Vernisáž, letos představí inscenaci Comegato. Režisér Gustavo Ott se pokusil přiblížit svůj soubor i zmíněnou inscenaci. Kdy a jak vzniklo Theatro San Martín? Spolu s ním vznikla i nadace, čím se zabývá?
Theatro San Martín vzniklo v roce 1992 ve stejnojmenné chudinské čtvrti v Caracasu a hraje hry pouze od současných spisovatelů. Uvedlo i několik Havlových her. Divadlo má dvě jeviště. Kromě své divadelní činnosti ještě plní úlohu vzdělávacího centra. V prosinci mimo jiné chystáme také festival. Mohl byste trochu přiblížit divadelní inscenaci, kterou na festivalu uvedete?
Comegato je milostný příběh, v němž vystupují dva muži - bratři a jedna žena. Samozřejmě pojednává o lásce mezi lidmi, která ale může připomínat lásku k národu. Zvláštností inscenace je, že vše probíhá zpět v čase, o čemž informují diváky i hodiny na jevišti, které jdou pozpátku. Jinými slovy, to co se děje teď, dělo se předtím. Hrají v inscenaci lidé z nadace?
Ano, pouze lidé z nadace. Má divadlo tu moc, aby spojilo lidi z různých kultur?
Divadlo samo je založeno na komunikaci mezi lidmi - mohli bychom jej přirovnat k Babylonské věži, kde se v každém patře snaží lidé najít společný jazyk. Vnímají vaše představení lidé z opačných konců světa rozdílně?
Comegatu jsme uváděli ve Washingtonu, ve Španělsku, v Itálii i Brazílii. Každý člověk si z představení něco vezme, protože je mu známá jak láska mezi lidmi, tak láska ke státu, k níž bych ji přirovnal. Celá hra je vlastně o tom, že se toho v životě člověka mnoho děje, což máme také všichni na světě společné. Jak se váš soubor dozvěděl o tomto festivalu?
V roce 1997 jsme se potkali s ředitelem MB(apostrof)99 Akramem Staňkem na festivalu v Monaku a pozvali jsme ho do Venezuely, kde jsme společně uvedli Havlovu Vernisáž, kterou Akram režíroval. Tak začala spolupráce mezi Theatro San Martín a Lucernou. Já sám jsem v Praze už popáté, a tak znám docela dobře jak Českou republiku, tak Čechy. Navštívili jste se svým souborem i jiné festivaly?
Byli jsme v USA, na Kanárských ostrovech i v Madridu a to všechno v tomto roce. Až skončí tento festival, jedeme do Dánska, Stuttgartu, v listopadu se vracíme opět do Venezuely, přesněji do Aruby, odkud jedeme ještě na Kubu a do Argentiny. Jak na vás zapůsobila Praha?
Miluji Prahu, hlavně, když prší. Líbí se mi její barvy. Od roku 1995 jsem byl každý rok v Madridu, který se změnil v kosmopolitní město a Praha jde v jeho šlépějích. Tak do deseti let bude stejná jako Madrid, i když si stále zachovává svou starou tvář. A nejen ona - pozoroval jsem to v Brně či Karlových Varech. Evropa vás potřebuje, protože ztrácí Francouze.