Scéna.cz 

Mezinárodní spolupráce na festivalu Bábkarská Bystrica 2004

Čtrnáctý ročník mezinárodního festivalu Bábkarská Bystrica, který se letos koná 10. - 15. září, má letos pro své diváky připraveno několik novinek. Poprvé uvidíme výsledky spolupráce slovenských a polských umělců, a to v inscenaci Bábkového divadla Na Rázcestí Alica v krajine zázrakov, českých a polských umělců v inscenaci Sen noci svatojánské Vroclavského loutkového divadla v režii Josefa Krofty a ruských a českých umělců v inscenaci Divadla loutek z Ostravy O rybáři a rybce v režii Jevgenije Ibragimova.
Poprvé se hrají představení pro děti i dospělé v cirkusovém stanu. Děti si rovněž přijdou poprvé na své v divadelním stanu Teatro Tatro. Zdá se, že bez stanů již nikdo pořádný festival neudělá.

Festival včera zahájil prešovský soubor Babadlo, u nás by se řeklo - nezávislá skupina bez stálé budovy, s pohádkou Ako baba Pačmaga ženícha zháňala. Viděli jsme kompaktní inscenaci se soustředěnými výkony protagonistů i soustředěnými dětmi, které většinou seděly, ani nedutaly. Pohádka začala lidovými zpěvy s účinkujícími oděnými do zjednodušených krojů, a zpívalo se tak dlouho, až jsem se začala obávat, že u těchto „Zpívánek“ už zůstane až do konce. Když se ale objevila odporná baba Pačmaga, inscenace získala švih. Pyšná a lakomá baba Pačmaga sháněla ženicha tak dlouho, za různých legrácek ze strany vesnické chasy, až si ji vzal čert. Tedy sám Lucifer nabídl Pačmaze ruku, a ona ji ráda přijala. Výprava i kostýmy Barbory Jakůbkové posunuly Babadlo a Babu Pačmagu spíše do kategorie nezávislých skupin jako jsou Buchty a loutky, než mezi obvyklé „kšeftaře“, kteří jezdí po školkách.

Druhým představením byla pozoruhodná inscenace Samota divadla Banialuka z Bialsko-Bialej. Inscenaci režíroval francouzský režisér F. Lazaro. Jedná se o obnovenou premiéru. První premiéra se konala v roce 1988(!). Inscenace neztratila nic ze své obrazivosti a působivosti.
Pražské divadlo Farma v jeskyni uvedlo v cirkusovém šapitó pod památníkem Slovenského národního povstání Sonety temné lásky v režii Viliama Dočolomanského. Jednalo se o činoherně-taneční projekt, plný fyzického a múzického jazyka, kterému jsem neporozumněla. Nabídka prvního festivalového dne byla tímto představením vyčerpána.